V kolně zvané ´Kholna´ u koutského nádraží byly vyrobeny dvě neobvyklé pomlázky.
Obě jsou upleteny z osmi prutů, přičemž menší měří 16 a větší 260 centimetrů. „Upletl je můj kamarád, kameník Robert Olejník. Větší dělal asi tři čtvrtě hodiny, menší měl hotovou za deset minut,“ řekl nám 50letý Bedřich Kohl, majitel ´Kholny´ s tím, že Roberta učil plést pomlázky tak před sedmi lety, sám je však dělá už 40 let.
Kde se jim podařilo sehnat tak dlouhé proutí na velkou pomlázku? „V Koutě máme samé velké pruty,“ zapojil se do debaty Petr Vondrovic, který Deník na pomlázky upozornil. „Chodíme k Béďovi do kolny na pivo, tak jsem viděl, jakého obra tam upletli. Bylo by škoda, kdyby tahle zajímavost nepronikla na veřejnost,“ dodal na vysvětlenou.
Místo vzniku pomlázek není jen tak ledajaké. Pyšní se cedulí s nápisem ´Kholna chráněná Khoutvajlerem´. Tu věnovali Kohlovi jeho kamarádi. Vyučený kolář se svého času živil tím, že pletl košíky. A od těch není k pomlázkám zas tak daleko.
„Úplně první pomlázku mě učil plést strejda,“ vzpomíná muž, který také kamaráda Roberta naučil pomlázku s pěkným ´košíčkem´ u rukojeti, pěkně řemesleně zpracovanou.
A vzhledem k tomu, že Koutští chodí na pivo do restaurace na domažlickém nádraží, ocitly se v pátek odpoledne obě pomlázky jako výzdoba na zdi nad stolem ´Hejkalů´ – štamgastů, kteří nejdou pro legraci daleko.
Nebojí se, že pomlázky někdo ukradne? „To by si mohl zkusit. Kdyby ji chtěl někdo ukradnout, tak s ní dostane,“ říká šenkýřka Anna Mendlíková. Pomlázky prý vznikly pro radost nejen štamgastů před blížícími se Velikonocemi.