U příležitosti dne otevřených dveří v neděli 24. července od 14 do 16 hodin mohou návštěvníci a případní zájemci navštívit záchytné kotce, známé spíš jako útulek pro zaběhnuté psy na Hadrovci u Valchy, nedaleko čerpací stanice. (Před čerpačkou ve směru od Domažlic odbočit vlevo na zpevněnou komunikaci, po 300 metrech jste tam.) Poněkud zcestný paragraf zákona o obcích kvalifikuje opuštěné nebo ztracené zvíře jako věc, takže obec je povinna se o tuto věc postarat. Z tohoto důvodu město Domažlice pro své vyhozené a zatoulané psy zřídilo záchytné kotce, které jsou umístěny v areálu Domažlických městských lesů (bývalá pila) Jejich zřizovatelem je odbor životního prostředí městského úřadu, kde je má na starosti Lucie Císlerová: „Funguje to tak, že městská policie psíky odchytne, dá je do kotců, vede jejich evidenci a předává je zájemcům zároveň s potvrzením o očkování a odčervení,“ objasňuje systém celého projektu. „Na Valše má psy na starosti pan Koníček, chodí tam každý den a stará se mimo jiné i o komunikaci s případnými zájemci o psy. My jako životní prostředí zařizujeme, co je třeba… zveřejňování informací o psech, zajišťování jejich zdravotního stavu a podobně.“

Ještě donedávna byla duší útulku byla Fialová, která se této činnosti věnovala skoro na plný úvazek. Kvůli jinému zaneprázdnění toho musela nechat, ale všichni doufají, že se opět vrátí. Péče o psy zabere hodně času a paní Fialová byla prostě nadšenec…

Krátkou návštěvu v kotcích v úterý absolvoval také Deník. Jednotlivé psy nám představil Karel Koníček, který je byl v poledne nakrmit: Tohle je Rita, roční fena německého ovčáka,“ podrbal na hlavě krásně štíhlou fenku s lesklou srstí, která volně pobíhala uvnitř, „je hodná, poslušná a přítulná, ale už by potřebovala výcvik. Má mírnou dysplazii kyčelních kloubů, protože rostla moc rychle. Zachytilo se to včas a sehnali jsme sponzora, který financuje její léčbu.“

Zatímco si zavřeného v kotci fotografujeme bulteriéra Tomáše, našel si malý černý kříženec Artur díru v drátěném pletivu plotu a vydal se zkoumat okolí. On se vrátí, mávl rukou Koníček, ale pak ho raději šel zahnat zpátky. Mezitím si dělám fotku Kiliána, jenž je – a dnes už můžeme napsat že byl, protože ve středu si jej převzali noví páníčkové – maskotem útulku. Utíkáček Artur už je zpátky a my se jdeme podívat na posledního chlupatého obyvatele. Chlupatého doslova, protože malý psík vypadá na jorkšírského teriéra, případně jeho křížence. Sedí v koutku kotce a celý se chvěje.
„Je tady teprve dva dny a má třídenní karanténu. Až se na něho podívá veterinář, pustíme ho k ostatním,“ vysvětluje Koníček, který bydlí nedaleko a sám má doma 2 psy a 3 kočky. Také on je nadšenec – bez jistého zapálení pro zvířata se tahle práce – byť na částečný úvazek – dělat nedá. Jeho úkolem je své svěřence nejen nakrmit, ale také vyměnit jim vodu, vykydat kotce, postarat se, když jsou nemocní.

A také on připomíná paní Fialovou: „Jsem tady už rok a s paní Fialovou spolupracujeme dál. Když se něco děje, tak ona dá vědět mně nebo já jí, přiveze nějaké dárky, chodí psy vyvenčit… paní Fialová taky sehnala páníčky pro Kiliána.“

Pomáhat chodí i dobrovolníci, přinesou něco na zub, se psíky jdou na procházku… Pár dobrých lidí se naštěstí pořád najde a snad jich je víc než těch, kteří si pořídí psa a pak ho nechají napospas osudu…

Autor: Zdeněk Huspek