Dotazy o smrti, štítky s krevní skupinou. Ukrajinští rodiče řeší těžké situace

Anton Eine je ukrajinský autor sci-fi a techno-fantasy literatury. Přesně před dvěma týdny měl uvést na trh svou nejnovější knihu – jenže došlo k ruské invazi na Ukrajinu. Nyní spolu s manželkou a tříletým synem uvázl v ostřelovaném Kyjevě a jak sám říká, na ničem z jeho minulosti už nezáleží.

Genocida, barbarství, zvěrstvo. Svět je zděšen ruským útokem na porodnici

Antonova rodina bydlí ve 24patrovém paneláku s podzemním parkovištěm. Právě tam – v těžko představitelné zimě a na holé betonové podlaze - se část obyvatel rozhodla přečkat bombardování. „Můj syn je znepokojený a klade nám spoustu otázek. Včera má žena na chvíli odešla a když se vrátila, tak se jí ptal ‚Mami, postřelili tě?‘ a když mu odpověděla ,Ne, zlato‘, zeptal se, jestli zastřelí jeho,“ svěřuje se serveru BBC Anton.

Přišité cedulky s krevní skupinou

Podle Antona našili někteří ukrajinští rodiče na oblečení svých dětí cedulky s krevní skupinou a snaží se je naučit jejich adresu a jména rodičů pro případ, že by byli odloučeni. Mnozí z nich se svými potomky také hovoří o tom, co se momentálně na Ukrajině děje. „Někteří rodiče ale svým dětem říkají, že je to jen hra,“ upozorňuje spisovatel.

„Našemu synovi se snažíme říkat pravdu. Podáváme mu ji ale jemnějším způsobem přizpůsobeným jeho věku. Říkáme mu, že na nás zaútočili špatní vojáci a že dobří vojáci, ti s ukrajinskou vlajkou, nás chrání. A také, že tady, v našem útočišti, se nemusíme bát,“ dodává Anton.

Navzdory pokračujícímu ostřelování Kyjeva, zůstávají zaměstnanci a rodiče dalších dětí z jeslí, kam chodil Antonův syn, v kontaktu prostřednictvím sociální sítě Telegram. Na ní sdílejí rady, jak s dětmi mluvit o ruské invazi. Objevil se tam i návod, jak dětem vysvětlit, že je momentálně v pořádku, když dospělí nadávají, zatímco za jiných okolností to akceptovatelné není, uvádí BBC.

Změnily se i další věci. „Vzhledem k současné situaci synovi častěji pouštíme animované filmy a dopřáváme mu mnohem víc sladkostí. Jednoduše potřebujeme něco, co by ho zaměstnalo. Nechceme, aby věnoval příliš pozornosti tomu, co se děje kolem nás,“ popisuje Anton a pokračuje: „Psychologové také radí, abychom nyní byli k dětem něžnější a dávali jim víc pocítit, jak moc je milujeme.“

Válečný konflikt však ukázal také to, jak důležitá může být absolutní poslušnost. „Jakmile se rozeznějí sirény, nebo dostaneme jiné upozornění, zakřičíme ‚Do krytu‘ a náš syn ví, že musí všeho ihned nechat a utéct. Chápe, že se jedná o mimořádnou situaci. Nepřestává nás překvapovat, jak dobře děti chápou, že nyní musí poslouchat své rodiče,“ uzavírá své vyprávění Anton.

Dlouhá cesta do bezpečí 

Jakmile začalo ruské ostřelování nabývat na síle, mnoho rodičů malých dětí se rozhodlo Ukrajinu opustit. Jedním z nich je i Hana, vědecká pracovnice z Kyjeva, která spolu se svými dvěma syny ve věku osmi a šesti let uprchla do Polska.

„Pro mě jako matku to byla výzva. Musela jsem najít kompromis mezi tím, abych jim vysvětlila, co se děje, ale zároveň jsem je nechtěla příliš vyděsit. Takže jsem jim říkala, že na nás útočí a prozatím jsme v bezpečí, ale až jim řeknu, že musíme odejít, tak mě musí poslechnout,“ popisuje Hana pro BBC chvíle, kdy se rodina schovávala doma a zvenčí se ozývaly silné výbuchy.

Děti válka děsí, jak o ní mluvit? Nezahlcujte je, hlavní je dodat pocit bezpečí

Jak Hana sama upozorňuje, ruská invaze ji donutila změnit přístup k výchově dětí. „Normálně je požádám, když po nich něco chci, ale najednou jsem jim dávala rozkazy. Na diskuzi nebyl čas,“ vzpomíná. 

Po několika dnech ostřelování se Hana rozhodla opustit Kyjev. „Bylo to velmi obtížné rozhodnutí,“ svěřila se s tím, že těžké rozhodnutí čekalo i její syny. Ti si mohli vzít s sebou pouze jednu ze svých hraček. Zatímco starší syn si vybral Bezzubku, dráčka z populárních animovaných snímků Jak vycvičit draka, mladší zvolil autíčko Transformer, které se může změnit v robota. „Myslím, že jejich rozhodnutí pro ně bylo stejně obtížné, jako to mé pro mě,“ domnívá se Hana.

Cesta do Polska trvala Haně a jejím synům 52 hodin. První část cesty absolvovali autem, přičemž s nimi jel i Hanin ex-manžel. Ten se však později musel vrátit na Ukrajinu, aby se účastnil bojů.

Po první explozi vzala syna a odjela. Známá herečka popsala smutný útěk z Kyjeva

Ačkoli jsou nyní obě děti v bezpečí, válka zůstává součástí jejich životů. „Kladou mi srdceryvné otázky. Každý den se mě ptají, jestli je jejich otec ještě naživu, nebo jestli má stále ruce a nohy. Bojí se, že zemře,“ svěřuje se Hana BBC.

„Říkám jim, ať zkusí žít přítomností. Vše co máme, je právě teď. Momentálně jsme v bezpečí,“ uzavírá matka dvou synů.

Obtížné rozhodnutí 

Všichni rodiče ale musí sami pečlivě zvážit, jak a kolik toho svým dětem o válce na Ukrajině řeknou. Žádný všeobecně platný manuál totiž neexistuje.

Zdroj: DeníkTaké Oksana uprchla do Polska. Situaci měla o to složitější, že její šestiletá dcera je autistka a nesnáší hlasité zvuky. „Vysvětlila jsem jí, že je válka a že musíme zůstat v bezpečí, protože nyní umírá spousta lidí. Myslím, že je důležité, aby děti – pokud jsou dostatečně staré – nebyly obelhávány. Stejně cítí, že se děje něco špatného,“ říká.

Jiný přístup zvolila Iryna, matka dvouletého syna. Ta po třech nocích v protileteckém krytu opustila Irpiň, městečko nacházející se nedaleko Kyjeva, a odjela na západní Ukrajinu. „Neřekla jsem mu, že je válka. Nejsem si jistá, že bych měla. Je ještě příliš malý a celou situaci by to jen zhoršilo,“ vysvětluje.