Dvaasedmdesátiletý Volodymyr Abramov, jeho 48letá dcera Iryna a její 40letý manžel Oleg žili ještě před dvěma měsíci poklidný život v 37tisícovém městečku Buča. Ten se ale s příchodem ruských vojáků proměnil jen v těžce představitelné peklo.

„Vyrazili dveře našeho domu, pak nás odvlekli na dvůr a hodili dovnitř granát. Ten s ohlušující ráno explodoval a náš domov se rázem ocitl v plamenech,“ popisuje hrůzné okamžiky pro zpravodajský server BBC Volodymyr.

Ukrajinští vojáci po osvobození města Buča, před nimi mrtvý na silnici.
Děsivé svědectví z Buči. Všude byla mrtvá těla, některá rozjetá tanky

To nejhorší však mělo teprve přijít… „Popadl jsem ruční hasící přístroj a snažil jsem se plameny uhasit. ‚Kde je Oleg? Oleg nám pomůže,‘ křičel jsem na svoji dceru. Odpověděl mi ale jeden z ruských vojáků. ‚Oleg už vám nepomůže,‘ řekl,“ vzpomíná Volodymyr.

Oleg už své rodině skutečně pomoci nemohl. Jeho mrtvé tělo našli později ležet na chodníku, přičemž z jeho polohy bylo zřejmé, že 40letý svářeč klečel, když jej zblízka střelili do hlavy. „Na nic se ho nezeptali, prostě ho zastřelili. Řekli mu jen tolik, aby asi svlékl košili a klekl si na chodník,“ dodává Iryna.

Na místě, kde Oleg přišel o život, je ještě dnes vidět tmavě rudá skvrna. „U Olegova mrtvého těla postávali čtyři ruští vojáci a nenuceně pili vodu. Křičela jsem na ně, aby mě taky zastřelili. Jeden z nich zvedl zbraň a pak ji zase pustil, znovu a znovu, dokud mě otec neodtáhl pryč,“ pokračuje plačící žena.

„Ti vojáci nám řekli, že máme tři minuty na to, abychom odešli. A pak nás donutili utéct jen v pantoflích. Buča náhle připomínala apokalyptický film – ulice byly plné kouře, všude ležela mrtvá těla,“ bere si slovo její otec.

„Proč?“ zněla jeho poslední slova 

Rodina neměla jinou možnost, než nechat Olegovo tělo ležet na chodníku. Tam pak zůstalo takřka měsíc, zatímco Volodymyr i jeho dcera našli útočiště u svého příbuzného. Jakmile se mohli vrátit domů, pokusil se Volodymyr svého zetě pohřbít, vyčerpání mu to však nedovolilo. „Tělo nakonec naložili ukrajinští vojáci do dodávky a odvezli jej. Netuším, jak ho teď najdeme,“ říká senior.

„Byl to mírumilovný člověk. Svářeč, který žil hlavně pro svou rodinu, a kvůli úrazu páteře byl většinu života invalidní. Krátce před jeho smrtí jsem ho zahlédl přes otevřená vrata, jak klečí na kolenou. Zaslechl jsem také jeho poslední slova. ‚Proč?‘ ptal se jich,“ vzpomíná Volodymyr na svého zetě. 

Ukrajinský voják prochází kolem těla civilisty v osvobozené Buči.
PŘEHLEDNĚ: Co je válečný zločin, co genocida. Za co (ne)lze stíhat Putina

O hrůzách ruské invaze vypráví prakticky každá budova v Buči. Jedním z mála takřka nedotčených domů je ale ten, který vlastní 84letý rodák z Buči Grygorij Zamohylnyj. „Zažil jsem válku s Němci, a teď přišla válka s Rusy. To, co sledujeme, je zvířecí krutost,“ svěřuje se reportérům BBC bývalý inženýr, zatímco pokračuje v zametání ulice.

Škody, které během ruské invaze utrpěla Buča, kdysi atraktivní předměstí Kyjeva, jsou jen těžko představitelné. Ukrajinské úřady již sice z ulic odklidily mrtvá těla, ve sklepích a dvorech jednotlivých domů jsou však stále objevovány nové a nové oběti.

Moskva přesto odmítá, že by se ruští vojáci dopustili činů, které stále více zemí označuje za válečné zločiny.

Zelenskyj: Zabíjeli celé rodiny 

„Ruští vojáci vyhledávali a cíleně zabíjeli každého, kdo sloužil naší zemi. Zabíjeli celé rodiny, ať již šlo o dospělé či děti, a mrtvá těla se snažili spálit,“ uvedl v úterním projevu v Radě bezpečnosti OSN ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Jeho slova potvrzují nálezy v Buči i nedaleké Irpini. K úternímu večeru totiž bylo na obou předměstích Kyjeva nalezeno 410 mrtvých těl, uvádí zpravodajský web BBC.

Panují přitom obavy, že toto číslo není ani zdaleka konečné…