Kliknutím zvětšíteV roce 2014 se za pomoci hlubinné podmořské expedice Odyssea financované společností Recovery podařilo vyzdvihnout ze dna Atlantiku část zlatého pokladu, který se o 157 let dříve potopil v oku hurikánu spolu s parníkem, jenž ho převážel.
Po půldruhém století spatřily lidské oči opět zlaté mince původem z Austrálie, Bolívie, Británie, Francie, Kostariky, Nizozemska, Peru a Španělska a představující rezervoár prakticky všech mincí nejrůznějších nominálních hodnot pocházejících z celého spektra mincoven fungujících v letech 1823 až 1857.
Kromě toho našla expedice také puncované zlaté slitky různé hmotnosti, šperky a prsteny, zlaté ingoty, nugety i prach, zlomkové zlato a další artefakty, tvořící významnou součást světového kulturního i finančního dědictví. Ztráta tohoto zlatého pokladu kdysi otřásla finančním světem a tvoří velký, i když pozapomenutý příběh druhé poloviny 19. století.
Proč vyplula Loď zlata?
V 50. letech 19. století operoval v Atlantiku poblíž amerických břehů kolesový parník SS Central America, jenž se měl již brzy proslavit jako Loď zlata. Na moře byl spuštěn v roce 1853 pod jménem SS George Law, jež získal na počest stejnojmenného newyorského finančníka, brzy byl ale přejmenován podle svého účelu, jímž bylo zajištění pravidelného spojení mezi Střední Amerikou a východním pobřežím Spojených států amerických.
Tato tzv. panamská cesta se stala velmi frekventovanou po vypuknutí kalifornské zlaté horečky, trvající od roku 1848 do roku 1855. Parník byl proto po svém spuštění na moře okamžitě zapojen do nepřetržitého provozu a do svého potopení vykonal celkem 43 zpátečních cest mezi New Yorkem a Panamou. Šlo o trojstěžňový kolesový parník s 85 metrů dlouhým dřevěným trupem, opláštěným mědí.
Nejslavnější kapitola jeho příběhu se začala psát 24. srpna roku 1857, kdy velká americká pojišťovací a bankovní společnost Ohio Life Insurance and Trust Company oznámila, že krachuje a že její newyorské pobočky zastavily platby. Kolaps takové banky mohl v rázových vlnách dopadnout na celé americké finančnictví. Hrozilo, že její zhroucení vyvolá dominový efekt a spustí run na všechny americké banky.
Ve snaze předejít této hrozbě se několik tehdejších finančních institucí rychle spojilo a zajistilo, aby byl z Panamy do New Yorku přepraven do té doby nevídaný náklad kalifornského zlata. Jeho celkový objem se v různých odhadech od devíti do čtrnácti tun a jeho hodnota odpovídala zhruba tehdejším dvěma milionům dolarů (což by činilo stamiliony dolarů v dnešních penězích). Toto bezprecedentní množství zlata mělo podepřít stabilitu amerických bank a uklidnit znervóznělé investory. K jeho přepravě byl zvolen právě parník Central Amerika.
Část zlatého pokladu z parníku SS Central Amerika:
Loď opustila Panamu dne 3. září 1857. Kromě zlatého pokladu měla na palubě 477 cestujících a 101 členů lodní posádky, jimž velel zkušený kapitán William Lewis Herndon.
Zkáza v oku hurikánu
Parník vyplul na klidné moře a bez jakýchkoli problémů či incidentů doplul podle plánu do kubánské Havany, kde měl mezipřistání. Po opětovném vyplutí na moře se však začaly věci rychle kazit.
Po několika dnech plavby zlověstně zesílil vítr a na moři se začaly lámat vysoké zpěněné vlny. Dne 9. září už parník proplouval neúprosně zuřící bouří, protože se u pobřeží Jižní Karolíny dostal přímo do oka hurikánu. Během následujících dvou dnů vichřice vážně poškodila loď. Vítr rozerval plachty na všech stěžních a příď nabírala vodu. Když vlny hrnoucí se do podpalubí vyřadily i lodní kotel, na němž byl závislý poslední funkční pohon, byl parník prakticky odsouzen k zániku. Posádka se sice snažila kotel zoufale opravit, ale bezvýsledně. Loď se začala naklánět.
Následující den, 12. září 1857, se pokusila osazenstvo potápějícího se parníku zachránit okolo projíždějící loď, ale neustávající hurikán záchrannou akci znemožnil a loď znovu zmizela za hřbety vln. Její připlutí však přispělo k tomu, že se z parníku podařilo na vzduté moře spustit alespoň několik záchranných člunů, jejichž osazenstvo později patřilo mezi jediné zachráněné.
Parník SS Central Amerika se ještě téhož večera kolem 20. hodiny potopil ve vzdálenosti zhruba 257,5 kilometru od jihokarolinského pobřeží. Na jeho palubě zahynulo 425 lidí, což dělalo z tohoto neštěstí nejhorší námořní katastrofu v americké historii. Přežilo celkem 53 lidí, z nichž tři byli vytaženi ze záchranného člunu až týden po tragédii.
Panika roku 1857
Ke dnu šel také celý zlatý poklad, všechny mince, slitky i ingoty, všechno bohatství, jež mělo lidem vrátit důvěru v americké bankovnictví. Jeho ztráta tak záhy vedla k pravému opaku. Na finančních trzích vypukla panika.
V důsledku vynálezu telegrafu a železnice byl svět druhé poloviny 50. let 19. století již mnohem propojenější než o pouhých pár desítek let dříve. Hroutící se banky financovaly právě stavbu železnic, na nichž byl závislý rozvoj průmyslového Severu. Finanční krize se tak rychle roznesla po celých Spojených státech a brzy měla přesah i na britský trh. Také tam totiž existoval problém se zlatem. Tehdejší britská vláda premiéra Henryho Templea, vikomta Palmerstona, obcházela zákonné požadavky na dostatečné krytí peněz v oběhu zlatými a stříbrnými rezervami a americká finanční katastrofa zásadně přispěla k tomu, že toto obcházení vyšlo okamžitě najevo. Panika tak zachvátila také britské finanční trhy. Vypukla první skutečně světová hospodářská krize.
Situace se začala stabilizovat až v roce 1859. Ve snaze uklidnit občany se tehdejší americký prezident James Buchanan rozhodl zreformovat systém papírových peněz, jimž lidé přestávali důvěřovat, zrušil používání bankovek pod dvacet dolarů a oznámil, že díky nezávislosti státní pokladny nemusela federální vláda na rozdíl od soukromých bank pozastavovat své platby a že bude i nadále plnit své závazky vůči lidem výplatami ve zlatých a stříbrných mincích. Přiměl také americký Kongres, aby schválil zákon, podle nějž banka, která nedodrží své platby, přijde o licenci.
Z krize se poměrně rychle zotavila ekonomika amerického Jihu, která se opírala zejména o zemědělství a nebyla tolik závislá na železniční dopravě. Průmyslový Sever, zejména hornická oblast kolem Velkých jezer, však dostal těžký zásah, z něhož se zotavoval pomalu a dlouho. Potopení nešťastného parníku tak bylo jedním z pomyslných kamínků, které později spustily překotnou, vše měnící lavinu americké občanské války.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
