Přestože byla Austrálie od vypuknutí války součástí spojenecké aliance bojujících proti Fašistické ose zvané též Osa Berlín-Řím-Tokio, tedy proti triumvirátu Německa, Itálie a Japonska, až do poloviny roku 1941 se válka zdála většině Australanů vzdálená. Nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich země měla být vystavena bezprostřednímu útoku. To se však mělo již brzy změnit.

Malý přístav s velkým významem

Darwin v té době představoval poměrně malé přístavní město s omezenou civilní i vojenskou infrastrukturou, v němž žilo před válkou jen 5800 stálých obyvatel.

Jeho strategický význam však razantně vzrostl poté, co vyšlo najevo, že Japonci plánují expanzi do jihovýchodní Asie a do Tichomoří. Ostrovní státy mohly japonské invazi jen těžko vzdorovat bez spojenecké pomoci, a Darwin se tak stal klíčovou překládkovou leteckou i námořní základnou, kde mohly přistávat a doplňovat palivo i další zásoby americké bombardéry směřující nad Filipíny, Jávu a další oblasti vystavené japonskému útoku.

Bitva o ostrov Ambon byla součástí japonské invaze do Nizozemské východní Indie. Na snímku japonské síly při vylodění na ostrově Jáva, který byl centrem kolonie
Bitvu o Ambon zakončil masakr: Japonci se vyřádili na zajatcích děsivým způsobem

Po vstupu Spojených států do války tak byla z Darwinu evakuována většina civilistů kromě asi dvou tisíc lidí působících v infrastruktuře. Mezi evakuovanými byla i Wendy, v té době pětiletá holčička, která se musela spolu se svou matkou a tisícovkou dalších žen a dětí nalodit na evakuační plavidla do Perthu, aniž by tušila, kdy se bude moci vrátit.

„Vydali jsme se polní cestou do přístaviště. Táta stál na zadních schodech našeho domu a díval se za námi, dokud jsme nezahnuli za roh a neztratili ho z dohledu. Máma byla smutná a plakala. Na loď se nám podařilo nastoupit těsně předtím, než vytáhli můstek,“ vzpomínala Wendy po letech v rozhovoru s Amelií Moseleyovou, reportérkou ikonického australského dětského zpravodajského a vzdělávacího pořadu Behind the News.

Peklo v přístavu

Od prosince 1941 do začátku února 1942 dobyli Japonci ostrovy Ambon, Borneo a Celebes. Na 20. února naplánovali vylodění na ostrově Timor, nacházejícím se asi 460 kilometrů severně od severoaustralského pobřeží. Krátce poté měla začít jejich invaze na Jávu.

Aby do těchto operací nemohli letecky zasáhnout Spojenci, rozhodlo se japonské vojenské velení provést ještě předtím masivní nálet na Darwin. Dne 19. února 1942 kolem tři čtvrtě na devět dopoledne proto odstartovala z japonského svazu letadlových lodí v Timorském moři první vlna 188 bojových letadel pod velením fregatního kapitána Micuo Fučidy a zamířila k Darwinu.

Jedno z australských protitankových děl, obsluhované seržantem Charlesem Jamesem Parsonsem, které výrazně přispělo k tomu, že Australané vyřadili na silnici mezi Bakri a Muarem šest z devíti nasazených japonských tanků. V pozadí jeden zničený tank
Bitva o Muar: Japonci ukázali brutalitu, zajatce svázali dráty a polili benzínem

Nad městem se letouny objevily asi dvě minuty před desátou a nastalo peklo. „Bombardovaly vojenské základny, město i přístav a potopily několik lodí, včetně amerického torpédoborce,“ líčili tento nálet pamětníci.

Útok trval asi 30 minut a vyústil v potopení tří válečných a šesti obchodních lodí a v poškození dalších deseti. Zničeným torpédoborcem byla americká loď USS Peary.

Největší útok proti Austrálii v dějinách

Druhou vlnu tvořilo 27 bombardérů Micubiši G3M2 z Ambonu a 27 bombardérů Micubiši G4M2 z Kendari. Nad Darwin přiletěly kolem poledne a soustředily se pro změnu na leteckou základnu, kde zničily nebo těžce poškodily asi 30 letadel, včetně šesti lehkých bombardérů Lockheed Hudson, jedenácti amerických bombardérů P-40 a jednoho bombardéru B-24 Liberator, tří létajících člunů PBY Catalina a tří dopravních letadel C-45.

Oba nálety zabily nejméně 235 lidí a zranily dalších 400. Byl to největší a nejhorší útok proti australské pevnině v celých dějinách Austrálie. Základna v Darwinu prakticky přestala existovat.

Potápějící se Arizona se bohužel stala při útoku hrobkou pro 1 177 námořníků, kteří zemřeli spolu s ní. Dodnes zůstává na místě, na kterém se v roce 1941 potopila
Pearl Harbor: Paluba Arizony byla horší než vroucí láva, zbyly jen černé slzy

Austrálie však vytrvala v odporu. Roli Darwinu převzaly přístavy v Brisbane, Fremantlu a na dalších místech. Neustaly bohužel ani japonské útoky proti jejímu Severnímu teritoriu, jichž se do konce války uskutečnilo ještě asi 90, i když žádný už svou intenzitou nedosáhl na ten, který zničil Darwin.

Wendy s matkou se vrátily do Darwinu až v roce 1945. Jejich dům byl při náletu zničen stejně jako většina míst, které si dívka ze svého raného dětství pamatovala. Její otec ale přežil a znovu se se svou rodinou shledal. „Bylo dobré být zase doma,“ uzavřela svou vzpomínku Wendy.