Karlův most slaví 665 let: Ničily ho povodně, ovlivnil dějiny Prahy i celé země

„Den ze dne dívám se vděčně na Pražský hrad a jeho katedrálu a nemohu oči odtrhnout od toho obrazu. Je můj a také věřím, že je zázračný. Aspoň mně přiřkl můj osud. A když se snáší soumrak do pražských oken s hvězdami v průsvitných tmách, zaslechnu pokaždé její starý hlas a slyším verše. Nebýt toho hlasu, mlčel bych jako pták, kterému říkají kivi.“ Těmito slovy vylíčil pohled z Karlova mostu básník Jaroslav Seifert.

Legenda o minutě

Základní kámen Karlova mostu údajně položil sám Karel IV. přesně v 5:31 ráno 9. 7. 1357. Věřil totiž prý, že číselná řada spojující letopočet, datum a čas (1-3-5-7-9-7-5-3-1) přinese stavbě štěstí. Slavná pověst má ale háček: středověké měření času (vodní hodiny, sluneční hodiny nebo hodiny se svíčkami) neumělo určit čas s přesností na minutu.

„Zatímco nejlepší vodní hodiny ukazovaly čas na čtvrthodinu, měření minut, i když z počátku nepřesné, umožnilo až široké používání a zdokonalování mechanických hodin. I když minutová ručička podle dobových záznamů mohla existovat již na konci 15. století, její vynález je připisován švýcarskému matematikovi, astronomovi a vynálezci, dvornímu hodináři císaře Rudolfa II, Jostu Burgimu, který ji vynalezl v roce 1577. Přesto trvalo více než století, než se tato technologie rozšířila,“ píše Ondrej Varga v internetovém blogu o hodinkách.

Mučení a smrt. Někteří předáci stavovského povstání měli být zaživa rozčtvrceni

Právě Burgiho hodiny v křišťálové schránce, vyrobené v Praze, byly podle Vargy vůbec první hodiny s vteřinovým ukazatelem.

Pověst o číselné řadě spojené se založením Karlova mostu tak pravděpodobně pochází z mnohem mladší doby, o čemž svědčí i to, že ani datum 9. července není zcela jisté. Třebaže další legenda vypráví, že právě devátý červencový den roku 1357 bylo v části oblohy pod horizontem, jež se měla teprve vynořit (v tzv. ascendentu) souhvězdí Lva – přičemž lev byl od poloviny 13. století heraldickým znakem českých králů a údajně také nebeským znamením ovládajícím Prahu a Čechy – skutečností zůstává, že se toto datum objevuje opět až v mladších kronikách.

Jiná pověst o založení Karlova mostu, vyprávějící o syrových vejcích přidávaných do malty (kromě těch z Velvar, jež prý tamější radní poslali vařená), může mít naopak racionální jádro, protože vejce se skutečně používala jako pojivo. 

Starý most a mladý architekt

Co ale víme o vzniku slavného kamenného mostu opravdu s jistotou? Určitě to, že nebyl první, protože nahrazoval starší románský Juditin most, postavený mezi lety 1158 a 1172, jenž byl jedním z nejstarších evropských kamenných mostů nacházejících se severně od Alp (některé jeho oblouky můžeme dodnes shlédnout ve sklepení malostranského domu U Zlaté hvězdy nebo na staroměstské straně řeky v průplavu pod Křižovnickým náměstím, jeho malostranská Juditina věž tvoří základ severnější z obou malostranských věží Karlova mostu).

Tento most zničila velká povodeň 3. února 1342 a právě jeho zkáza znamenala základní impuls pro stavbu mostu nového, ještě honosnějšího a většího.

Zabili mu tchyni, zajali ženu. Zikmundovi to paradoxně pomohlo k trůnu v Uhrách

Víme také, že Karel zadal stavbu tohoto druhého mostu ani ne pětadvacetiletému švábskému architektovi, staviteli, sochaři a kameníkovi Petru Parléři, který se v té době již věnoval budování svatovítské katedrály.

Těžko říci, co se v tu chvíli honilo velmi mladému architektovi hlavou, ale jisté je, že se svého úkolu nezalekl. Vystavěl pevný, na šestnácti obloucích vysoko se pnoucí most, který ozdobil na prvním vnitřním pilíři novou Staroměstskou mosteckou věží, jež se od předchozích věží Juditina mostu lišila unikátní sochařskou výzdobou.

Ještě během 14. století se také objevila první kamenická ozdoba i na samotném mostě: na třetím pilíři vpravo při cestě od Starého města byl vybudován kříž s tělem ukřižovaného Krista. Do unikátní galerie 30 soch a sousoší, které zdobí most dnes, bylo ovšem ještě daleko. Tato mimořádná sbírka plastik pochází převážně z 1707 až 1714 a představuje reprezentativní díla řady známých českých vrcholně barokních sochařů; k nejhodnotnějším patří sv. Luitgarda Matyáše Bernarda Brauna a celá řada děl Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.

Kamenný svědek dějin

Vybudování mostu zařadilo Prahu na důležité místo mezi středověkými obchodními křižovatkami a zastávkami a současně dalo hlavnímu městu zásadní stavbu, kolem níž se začaly točit městské dějiny.

V roce 1393 dal Václav IV. právě z tohoto mostu svrhnout do řeky umučené tělo generálního vikáře Jana z Nepomuku, čímž se „zasloužil“ o vznik jednoho z nejvýznamnějších světových světeckých kultů, neboť Jan Nepomucký jako svatý ochránce mostů začal být od 18. století uctíván nejen v Čechách, ale po celé Evropě a brzy i po celém tehdejším známém křesťanském světě, zejména v Jižní Americe.

Tři rány nožem v přítmí. Nejtajemnější česká vražda čeká na vyřešení stovky let

Most také sehrál významnou roli při mnoha obléháních a dobýváních Prahy. V roce 1611 při vpádu vojsk arciknížete Leopolda Pasovského, v roce 1648 při dobývání Prahy Švédy, v roce 1848 při povstání proti habsburské monarchii, při všech těchto dějinných událostech byl most centrem dění současně místem, kde Pražané bránili nepřátelskému vojsku, aby po obsazení levého břehu Vltavy dobylo i pravý.

Po všechna tato staletí byl ovšem most známý jen jako Kamenný nebo Pražský – jméno Karlův most, pod nímž jej známe dnes, se vžilo až kolem roku 1870 na dřívější podnět Karla Havlíčka Borovského.

Povodně a kamenný most

V průběhu staletí Karlův most samozřejmě mnohokrát ohrožovaly a několikrát dokonce i pobořily povodně, podobné té, která stála u jeho zrodu, když v roce 1342 zničila předchozí Juditin most.

Už samotná stavba nového mostu byla pětkrát přerušena a ohrožena velkou vodou. Stalo se to v letech 1359, 1367, 1370, 1373 a 1374. K prvnímu zborcení pěti mostních pilířů pod tlakem povodně pak došlo v roce 1432, kdy ničivá povodeň zaplavila velkou část Starého Města.

Jedna z nejstrašnějších vodních pohrom pak na Prahu udeřila v únoru 1784. Předchozí zima byla i na tehdejší poměry extrémní a dlouhá, mrznout začalo už na svatého Martina 1783. Na Vltavě se vytvořila tak silná vrstva ledu, že po něm údajně mohly u Mělníka přejíždět několikametrákové povozy. V některých místech přesahovala tloušťka ledu jeden metr. Na Šumavě napadlo až sedm metrů sněhu.

Krev se rozlila pod vraty. Popravu Jana Želivského chtěli utajit, ale nevyšlo to

Když začalo koncem února tát, byla země silně promrzlá a nedokázala absorbovat rychle tající sníh, jenž se proměnil ve vodní proudy plynoucí do řek. Ale také řeky byly dlouho zamrzlé a nyní jejich koryta ucpávaly obrovské ledové kry.

V pátek 27. února 1784 tak velká voda zaplavila Plzeň a strhla v ní všechny dřevěné mosty. Lidé prchali na střechy domů, ulice byly zcela pod vodou. Po Plzni následovaly České Budějovice a Strakonice. Ničivé povodňové vlny se nevyhnuly ani Písku, Berounu a Mělníku.

Povodeň v roce 1872, naplavené dřevo u pilířů Karlova mostuZdroj: Wikimedia Commons, František Fridrich – Scheufler collection, volné dílo

Prahu voda zaplavila následující ráno. Během pouhých dvanácti hodin vystoupala o čtyři metry proti své původní hladině a zalila velkou část Starého Města až po Malé náměstí, celou Kampu i oblast dnešního Karlína. Na Karlově mostě zasáhla nejtvrději šestý mostní pilíř, do nějž udeřila obrovská kra, která způsobila zřícení protipovodňového záhlaví a vojenské strážnice, kde v ten okamžik pobývalo pět vojáků.

O den později další ledová kra poškodila osmý pilíř mostu a na dlouhých 220 let shodila do vody jednoho ze dvou andělů ze sousoší sv. Václava. Znovu objeven byl až koncem zimy roku 2004, kdy jeho torzo vylovili potápěči z Vltavy u Karlova mostu. Dnes spočívá spolu s ostatními originálními sochami z Karlova mostu v Lapidáriu Národního muzea.

Hanzlík i Brodský. Karla IV. si zahrálo již několik známých herců

K dalšímu poboření Karlova mostu došlo při povodni dne 4. září 1890. Velká voda toho rána zbortila tři mostní oblouky a spolu s nimi se do zpěněné ženoucí se Vltavy propadlo i několik ranních chodců, kteří zahynuli. Nebyly to bohužel jediné oběti této živelné pohromy. Už v noci se v Karlíně utopilo dvacet vojáků, kteří rozebírali cvičný pontonový most. Smetly je klády z roztříštěných vorů. O mnoho let později se tato tragická událost stala jednou z kapitol dětské knížky Příběhy staré řeky spisovatele a dobrodruha Františka Běhounka.

Když Karlův most zachránil bagr

Od poslední velké povodně v roce 2002 pak uplyne právě za měsíc 20 let. První vlna udeřila na Prahu 8. až 9. srpna 2002, druhá, větší a ničivější, 14. srpna, kdy byl zaplaven Karlín a pražské metro. Obyvatelé čtvrtí kolem řeky museli být evakuováni.

Karlův most tentokrát chránil bagr s dlouhým ramenem, který nechal přivolat pražský hasič Václav Kratochvíl. Bagr byl umístěn přímo na mostě, drapákem zachytával velké kusy plovoucích trosek a usměrňoval je tak, aby propluly mezi pilíři.

I tak byl nápor vody tak velký, že se most podle Kratochvílových vzpomínek kolem druhé ráno 14. srpna doslova roztřásl a zhruba půl hodiny celý vibroval. Ale nerozpadl se.