„Před rokem jsme byli svědky klasické imperialistické agrese proti svrchovanému státu, kde už nešlo jenom o urvání kousku území jako v případě Krymu, ale o násilnou změnu hranic a statu quo v Evropě. To samozřejmě mění situaci. Nikdo v Evropě se nemůže smířit s myšlenkou, že by Rusko na Ukrajině zvítězilo. Ale nikdo si nepřeje stát se přímým účastníkem této války, neboť by šlo o eskalaci a globální konflikt s jadernou velmocí.“

Prezident Petr Pavel
Učednické týdny Petra Pavla po volbách? Skládání týmu i první chyby

Na otázku, zda v tom případě nejde o kulatý čtverec, Rupnik odpovídá: „Není, protože mezi tím je celá škála možností. Tyto dva mantinely nevylučují obrovské úsilí při podpoře Ukrajiny, jehož jsme svědky v posledním roce. Putinův kalkul, že Unie bude lavírovat v tom, zda se to dá vydržet a kolik to bude stát, se nenaplnil. Bylo přijato šest várek sankcí za francouzského předsednictví, tři za českého a desátý balík se chystá. To jsou citelné zásahy, které se s postihy po Krymu nedají srovnat,“ je přesvědčen.

Jednota je klíčová

Podle Rupnika je zásadní, že v pomoci napadenému státu je Západ jednotný.

„Nebylo to vůbec jednoduché. Na Ukrajinu šla nejenom materiální a humanitární pomoc, ale také vojenská. A nebylo naprosto snadné změnit pohled Němců na zbrojní dodávky a na válku vůbec. Celá německá politická kultura po roce 1945 byla založena na pacifismu, na tom, že jejich armáda a zbraně už nikdy nezasáhnou na cizím území. Zvrátit to bylo velmi obtížné. Najednou Němci řekli, že dají sto miliard na zbrojení a budou posílat tanky proti Rusku. To jsou obrovské změny. Putin s tím nepočítal. Stejně jako s postupem Ameriky. Viděl její fiasko v Afghánistánu a konsensus amerického obyvatelstva, že již nikdy se nesmějí nechat vtáhnout do zahraničního dobrodružství typu Irák nebo Afghánistán. Kreml věřil, že USA se nebudou na Ukrajině silně angažovat. Jeho odhad vůči Evropě i USA byl špatný.“

Obyvatelstvo je na straně vlády

Vnímají občané České republiky nutnost všestranné pomoci Ukrajině?

„Volební kampaň ukázala, že vládní politiku obyvatelstvo přijímá. Viděli jsme v ní pokus Andreje Babiše představit se jako kandidát míru oproti ‚válečnému štváči‘ generálu Pavlovi. Babiš převzal tuto strategii od Viktora Orbána. V Maďarsku to zafungovalo, protože Orbán to udělal chytřeji, nemluvil o sobě, ale o tom, že Maďaři se nesmějí nechat vtáhnout do války, která není jejich. A zároveň si tak zachovají nízké ceny surovin z Ruska. Babiš to celé popletl a prohlásil se za možného strůjce míru, který uspořádá v Praze summit k ukončení války. A když přišla otázka, co by dělal, kdyby Rusko napadlo Polsko, řekl, že by nenechal děti českých matek jít umírat do Polska. Zpochybnil tím článek pět alianční smlouvy jako nejsilnější bezpečnostní záruky České republiky. V tu chvíli volby prohrál,“ míní Jacques Rupnik.

Může se podle něj stát Petr Pavel stát lídrem s evropským přesahem? Zhroutí se dříve Rusko, nebo Ukrajina a kdy se začne jednat o míru? Dočtete se v zítřejším tištěném Deníku.