Martin KožíšekExpert na internetovou bezpečnost Martin KožíšekZdroj: se svolením M. KožíškaO sexuálním obtěžování dětí na internetu se mluví čím dál častěji. Ale asi to nebude záležitost posledních let, že?
Se sexuálními predátory se na webu potkáváme už velmi dlouho, od vzniku prvních sociálních sítí u nás. To byly například servery Lidé.cz, Spolužáci.cz, Xchat, Líbímseti.cz. Již před dvaceti lety tady tedy nějaká forma predátorství byla. Formy útoků jsou přitom celou tu dobu víceméně stejné. Útočníci používají nátlak, vydávají se za vrstevníky dětí a lákají je na schůzky. Ale změnilo se to, že se zrychlila komunikace. Takže dnes si stačí zadat inzerát a během chvíle nějaký predátor odpoví.

To znamená, že se jich tam pohybuje velké množství?
Skutečných predátorů na internetu není moc. Za ně považuji hlavně kybergroomery, které byste – obrazně řečeno – spočítali na prstech jedné ruky. Daleko více je tam „obyčejných“ lidí, kteří si chtějí zpestřit svůj sexuální život. Nekoukají tolik na věk, potřebují se jednorázově uspokojit videem nebo obrázkem. Ale opravdových predátorů je velmi málo.

Kdo je to kybergroomer?
Kybergroomerství je nebezpečná metoda, kdy útočník přebírá cizí identitu s cílem vylákat dítě na schůzku a fyzicky ho zneužít. Tyto útoky bývají pečlivě připravované, používají se při nich různé nástroje jako vzbuzení důvěry nebo vyhrožování.

V dokumentu V síti jsou útoky dospělých mužů na herečky vydávající se za dvanáctileté dívky poměrně přímočaré. Opravdu to takto funguje?
My jsme to ještě před dokumentem V síti zkusili několikrát, a to pro dokumenty Seznam se bezpečně či Černota. Například jsme si večer založili profil patnáctiletého chlapce a patnáctileté dívky. Během několika hodin na ně přišlo zhruba 1200 nabídek na sex za peníze od dospělých mužů. Pozvali jsme si na schůzku deset z nich a všichni opravdu přišli. Takže velká část útočníků opravdu postupuje poměrně přímočaře.

Kontaktují děti i jiným způsobem než odpovědí na inzerát?
Dost často kontaktují děti přes různé on-line hry, u nichž je možnost vzájemné chatové komunikace. Vyskytují se i na různých diskusních fórech. Predátory najdete v podstatě v každé službě na internetu. Ale nejvíce jich je na seznamkách a různých sociálních sítích.

A volí i jiné strategie než nabídku peněz?
To je ta nejrychlejší cesta. Statisticky na ni kladně zareaguje zhruba čtvrtina oslovených dětí. Predátoři totiž nabízejí opravdu velké částky nebo mobilní telefony, aby děti zaujali. Druhá varianta jsou falešné profily, přes které dokáží z dětí vylákat intimní fotografie, k nimž by se jinak nedostali. Je k tomu použitý systém zvaný zrcadlení, kdy útočník kopíruje to, co dítě chce slyšet. Předstírá stejné zájmy, problémy v rodině. Dítě s ním naváže kontakt, pošle mu intimní fotografie a může být zneužito i fyzicky.

Jak rodiče poznají, že jejich nedospělý potomek podobnou komunikaci s někým vede a hrozí mu zneužití?
Znám spoustu případů, kdy to rodič, který se o něj opravdu staral, nepoznal. Ono je to často skryté za to, že je dítě v pubertě a zavírá se ve svém pokoji. Ale měli by zbystřit, pokud začne mít nějaké zdravotní problémy, trpí nechutenstvím, přestává výrazně komunikovat. Měli by si s ním pořád povídat, a to i v okamžiku, kdy se domnívají, že je dítě v bezpečí.

Nějaké elektronické prostředky sledující komunikaci dítěte asi moc nepřicházejí v úvahu, zvláště u puberťáků. Nebo ano?
Existují různé rodičovské zámky. Ale moje zkušenost je taková, že pokud budeme dítěti v něčem bránit, tak to jednoduše obejde. Samozřejmě u menších dětí se dá v telefonu nastavit, jaké aplikace si může stáhnout, jaké stránky může navštívit. Ale u dospívajících je to opravdu o důvěře, protože znají spoustu možností, o nichž rodiče nemají tušení. Největší problém na internetu není sexuální útočník, ale otec nebo matka, kteří dítěti nerozumějí a vůbec mu nenaslouchají. Existuje totiž statistika, která říká, že jenom dvě procenta dětí se svěřily svým rodičům, pokud se setkaly na internetu s nátlakem, stalkingem či šikanou.