Nepěkný punc poznamenal rekonstrukci vlakového nádraží v České Kubici, která se prováděla od 28. 4. 2008 do 31. 5. 2009. V projektu bylo kvůli možnému znečištění ropnými látkami počítáno s oddělením nebezpečného odpadu, zejména kameniva a zeminy zpod výhybek. Rekonstrukce nádraží stála bez daně téměř 207 milionů korun, přičemž s likvidaci zmíněného nebezpečného odpadu bylo v projektu počítáno.

Během prací si však zhotovitelé díla z kontaminovaného materiálu hlavu nedělali, po vytrhání a odstranění kolejí i s pražci už bylo vše ostatní bez jakéhokoliv třídění naloženo na auta a odváženo na pozemky v Hyršově a Myslívě, navíc deklarováno jako materiál vhodný pro základ staveb či podkladní vrstvu pro silnice. To vše zcela v rozporu s projektem připraveným pro rekonstrukci kolejí a výhybek.

Kvůli tomu je nutné na 21 000 tun – odvezených zčásti na pozemky Všezepu v Myslívě i zbytek, který skončil v Hyršově u zemědělce Bečváře – pohlížet jako na nebezpečný odpad. Nacházely se v něm i části pražců, v návozu bylo zjištěno nadlimitní množství arzénu a ropných látek. Náklady na likvidaci byly vyčísleny bez dopravy na 22,5 milionu Kč.

„Vedoucí stavebních i výkopových prací měli možnost zabezpečit ve fázi, kdy se měl odvážet výkopový materiál zpod kolejového lože, aby ten od výhybek nebyl odvážen na volné prostranství, nýbrž dle projektové dokumentace na mezideponii, neboť je všeobecně známo, že se pod nimi může nacházet nebezpečný odpad. Měli zajistit, aby nebyl s ostatním vyváženým promíchán a nedošlo ke kontaminaci,“ uvedl mj. státní zástupce Josef Vojta.

Navrhl pro osmici obžalovaných, kteří se spoléhali na rozbory vzorků před počátkem stavby (nikoliv z období těžby kolejového lože) podmíněné tresty se zkušební dobou na několik let, a to podle ´zásluh´.

Po státním zástupci měli své závěrečné řeči obhájci, všichni navrhovali pro své klienty zproštění obžaloby. Samosoudce Milan Anderle jednání přerušil, aby zhruba za dvě a půl hodiny vyhlásil rozsudek.

„Projekt počítal s recyklací výzisku z kolejového spodku ke zpracování a opětovnému použití. Zhruba 70–80 % mělo být recyklováno, ve 20 % procentech se mělo jednat o odpad. Součástí projektové dokumentace byl i ´nástřel´, že na místě stavby bude 397 tun nebezpečného odpadu. Měly proběhnout zkoušky, zda tam uvedené množství nebezpečného odpadu je, nebo je ho méně, a současně proveden odběr vzorků. Jeden se uskutečnil ještě za fungování železniční trati, ne však během stavby, například z vytěžené směsi uložené na mezideponii,“ vybíráme z odůvodnění samosoudce.

Vyvezením všeho, co lžíce bagru nabrala, na volná prostranství došlo k ohrožení životního prostředí. V rozsudku proto soudce vyměřil obviněným – s ohledem na jejich dosavadní bezúhonnost – peněžité tresty, a to podle míry zavinění od 25 do 70 tisíc korun. V případě, že by zmíněné částky po nabytí právní moci rozsudku neuhradili, hrozí jim nepodmíněné tresty na dva až tří měsíce (viz tabulka).

Rozsudek není pravomocný. Státní zástupce a obžalovaný A. Lomoz se k trestu nevyjádřili, naopak S. Sasínek se vzdal práva na odvolání. Ostatní si ponechali lhůtu na rozmyšlenou.

Obžalovaní a soudem vyměřená výše trestů

25 000 Kč (při neuhrazení této částky po nabytí právní moci rozsudku 2 měsíce vězení): Miloš Pelikán (věk 38 let) a Svatopluk Sasínek (60)

30 000 Kč (případně 3 měsíce vězení): Antonín Lomoz (53 let), Vilém Migl (35) a Libor Smiček (47)

40 tisíc Kč (případně 3 měsíce vězení): Vlastimil Petříček (31 let)

60 000 Kč (případně 3 měsíce vězení): Jiří Polák (51 let)

70 000 Kč (případně 3 měsíce vězení) Pavel Štindl (36 let)