K soudu přišla se svým obhájcem Koljou Kubíčkem. Před jednací síní se na ni sesypali novináři, octila se ve smršti blesků fotoaparátů. Už dávno ale nevypadá jako na fotografii, která se objevila v médiích v době, kdy po ní a Tauchenovi pátrala policie. Je hubenější a vlasy má ostříhané na krátko. Poté, co ji policisté při zatýkání v Hajanech na Strakonicku postřelili, má také ochrnutou levou ruku. Vůbec s ní nemůže hýbat a musi ji mít ve speciální ortéze.

Líčení začalo výslechem Tauchenové, která vcházela do soudní síně se slzami v očích. Jak uvedla, manžela osvobodila proto, že bez něj nemohla existovat. „Nemohli jsme být jeden bez druhého. Chodila jsem vždycky k soudu, denně jsme si psali. Každých čtrnáct dní jsem za ním jezdila na návštěvy a když jsem do věznice nemohla, křičela jsem na něj alespoň přes plot, abych slyšela jeho hlas. Jednou u soudu jsem se všimla, že měl pořezanou ruku, chtěl spáchat sebevraždu,“ řekla soudu Tauchenová a pak také pospsala jak se vše odehrálo. Uvedla také, že bez manžela je její život zmařen a že je jí jedno, jestli půjde do vězení, nebo ne.

Hned poté začal soud s výslechy svědků. Těmi jsou mimo jiné členové eskorty, která Tauchena do nemocnice doprovázela. Po poledni soud četl listinné důkazy.

Odpoledne už Dagmar Tauchenová odcházela od soudu s trestem. Okresní soud ženě vyměřil dvouletý trest s podmínečným odkladem na tři roky. Rozsudek je již pravomocný, ani jedna strana se neodvolala.