Nouzový stav na jaře byl těžkou zkouškou pro učitele, děti i rodiče. Pak přišel konec školního roku, prázdniny a s nimi uvolnění. Ale s koncem prázdnin se situace opět zhoršila, jsou tu zase restrikce, které vyústily v nouzový stav, a opatření se stále mění a zpřísňují. Všeobecná nálada člověka přiměje vzpomenout si na Cimrmanovu „frustrační kompozici“, v níž prvek očekávání střídá prvek zklamání.

„Už od konce prázdnin lze z reakcí mnoha učitelů, ředitelů škol, ale i rodičů dětí a samotných žáků pozorovat známky rozčarování, nejistoty a až úzkostných stavů nad tím, co je čeká, či spíše nečeká,“ říká Galina Jarolímková. „Nejhorší je nejistota z toho, že byli na něco zvyklí, na něco spoléhali, a najednou nic z toho neplatí. Vše už je dlouhé a světlo na konci tunelu v nedohlednu. Fakt, že stoupá i počet infikovaných dětí, u nich může zvyšovat strach a obavy. Už kvůli nim bychom tedy měli zachovat klid a nepodléhat hysterii. Situaci nedramatizujme, ale ani nezlehčujme.“

Protiepidemická opatření a třídy či celé školy v karanténě – ke slovu znovu přichází distanční a domácí výuka. Jak se na tyto náhradní cesty dívá dětský psycholog? „Určitě je velký rozdíl mezi distančním studiem u dítěte na prvním stupni ZŠ a středoškolákem. I když nelze obecně říct, kdo to zvládá lépe a kdo hůře. U dětí na ZŠ je velká část výuky přehozena na rodiče dětí. Je zde potřeba určitá dávka spolupráce mezi rodiči a školou,“ zdůrazňuje psycholožka.

Podle ní by menší děti neměly PC výukou trávit víc než 3 hodiny času v kuse. Výuka na dálku na ZŠ by se měla zaměřit hlavně na češtinu, matematiku a cizí jazyky, ve středních školách navíc na oborové předměty. Pokud není možná praktická výuka, měla by se posílit teorie. Po ukončení distančního vzdělávání by se pak mělo přidat víc praktické výuky.

Studenti bez praxe

„Nemalým problémem, o němž se moc nemluví a z mého pohledu se trochu upozaďuje, je studium na VŠ. Ptám se, jak asi mohou fungovat studenti medicíny, chemie i dalších oborů, u kterých je nutná i praktická část výuky v prvních letech studia, bez možnosti praktických hodin v laboratořích, pitevnách atd.? A to nemluvím o sociálních vztazích, které jsou tímto druhem výuky zasaženy ve všech stupních vzdělání,“ připomíná Galina Jarolímková.

Psycholožka mládeže má zato, že k nejistotě a úzkosti přispívají média a představitelé státu nejednotným přístupem a nepřesnými informacemi. „Měli by lidem možná dávat menší porce negativních informací, ale více reálných faktů,“ míní Jarolímková.

„Lidé odjakživa potřebují určitý čas, aby se smířili a sžili se změnami, které je čekají. Není v lidských silách reagovat na vše pružně z minuty na minutu. Lidem chybí konkrétní plány změn, například – když se bude situace vyvíjet takto, řešení bude takové, a když to bude jinak, tak to řešení bude zase jiné. Změny v našem životě musí být plynulé, a tak se na ně potom lépe zvyká. Vždycky se najdou takoví žáci a studenti, pro které vzdělání není důležité a cestu k úniku si najdou za jakékoli situace. Pro ně současný stav je jenom výmluva a omluva, že to tak je nařízeno státem.“

Psycholožka vidí současnou situaci možná problematičtější než na jaře: „Přes prázdniny vláda uvolnila veškerá doporučení a omezení a teď se těžce vracíme k řízeným zákazům a opatřením. Mladým lidem se to těžko vysvětluje, zvlášť když vidíme stav okolních zemí, kde nedošlo k tak masivním a rychlým změnám.“ Galina Jarolímková současně zdůrazňuje, aby rodiče svým dětem situaci osvětlovali zodpovědně, bez strašení i bez zbytečného zlehčování a adekvátně jejich věku.

Nepouštět si všechno k tělu a neztrácet humor

Je znám případ, kdy se koronavirem nakazila učitelka na prvním stupni a děti se doma s pláčem svěřovaly rodičům, že se bojí, že jim paní učitelka umře… „Strach a nejistota jsou právě ty fenomény, které negativně ovlivňují naši psychiku a zároveň mají vliv na psychosomatiku. Zkusme chvíli nezapínat zprávy, nečíst články o možných úmrtích a vše další negativní. Pusťme si hezkou komedii, poslechněme si hudbu, která navozuje klid a pohodu. Pojďme s rodinou do přírody, povídejme si s dětmi o něčem krásném a dejme jim pocit klidu a bezpečí.“

Podle Galiny Jarolímkové není žádný přesný návod, který by fungoval pro všechny rodiny. Každá rodina má svá specifika. Denní režim je důležité rozdělit tak, aby si v něm každý člen rodiny našel prostor sám pro sebe. V tuto chvíli je důležité, více než kdykoli předtím, být k sobě vzájemně tolerantní. „Děti budou zřejmě mít snahu trávit na svých PC víc času než v běžném denním rytmu. Je tedy třeba nastavit pevná pravidla v tomto. Když se dětí skrz internet a média učí a připravují do školy, doporučila bych potom více pracovat s učebnicemi a knihami.“

Jak lze současnou situaci vidět aspoň trochu pozitivně? Třeba tak, že zkušenost s jarním nouzovým stavem nás připravila na ten podzimní. Už přece jen víme, co můžeme čekat. „Svým způsobem ‚vycvičení‘ už jsme nyní. Musíme všichni věřit, že zase bude dobře, a být aspoň trošku optimisté. Teď je nejlepší doba na posílení imunity, což je zdravá životospráva. K jejímu utužení nám jistě pomůže sport, trávení volného času v přírodě,“ doporučuje psycholožka mládeže. „Nikdo teď neví, co bude za týden, za měsíc či před Vánoci, ale vězme, že stres je pro zdraví to nejhorší. Zkusme zavést řeč na jiné téma, než je jenom výjimečná situace, pokud vnímáme, že už je všeho hodně. Snažme se neztrácet humor. Smích nevyléčí vše, ale zbaví nás strachu, úzkosti a špatné nálady.“