Kliknutím zvětšíteZa války vzhledem k nemožnosti vysokoškolského studia pracoval jako zřízenec v Městské nemocnici na Borech. „Osvobození Plzně americkou armádou popisuje jako obrovský mejdan, kdy neznalost angličtiny nevadila a pivo velmi chutnalo. Nicméně o dobrodružné a život ohrožující situace nebyla tehdy nouze. Po válce začal studovat lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, aby po roce přestoupil na nově vzniklou lékařskou fakultu UK v Plzni,“ vzpomíná přednosta Neurochirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni Vladimír Přibáň.
Právě Plzeň měla na kariéru Vladimíra Beneše zásadní vliv. Stal výpomocným asistentem na neurologické klinice profesora Jaromíra Hrbka, který ho seznámil s primářem chirurgie vojenské nemocnice Zdeňkem Kuncem. „Toto setkání se mu stalo osudným. Po ukončení studií následoval Kunce a stal se jeho sekundářem na chirurgickém oddělení v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Po rozdělení na jednotlivé podobory začal tým pod Kuncovým vedením rozvíjet neurochirurgii. Beneš se věnoval nevděčné problematice míšního poranění a publikoval na toto téma zásadní monografii. Další oblastí zájmu bylo mozkové krvácení, jehož základní praktické dělení je používáno i v současné době,“ říká Přibáň.
Na počátku 60. let strávil na zmíněné klinice několik let profesního života dlouholetý přednosta neurochirurgického oddělení v Plzni profesor Zdeněk Mraček. Formování jeho osobního rozvoje bylo ovlivněno i Vladimírem Benešem, který se na konci 60. let stal hostujícím profesorem na univerzitě v Basileji a pak se vrátil , i přes možnost emigrace, na kliniku do Střešovic. „Zažil ještě vrchol slávy coby spoluorganizátor sjezdu Evropské asociace neurochirurgických společností v Praze v roce 1971, ale poté byl na klinice vzhledem k panujícím politickým poměrům odstaven. V roce 1979 dostal nový impulz a založil oddělení dětské neurochirurgie v Motole,“ uvádí Přibáň.
Od počátku 90. let se věnoval komentování vývoje zdravotnictví a české společnosti na stránkách různých periodik. „Profesor Beneš hrál vášnivě rád volejbal a ve středním a seniorském věku tenis. Zatímco volejbal u Radbuzy nemohu hodnotit, tak poznámku na tenisové téma si neodpustím. V polovině 90. let se odehrávaly neurochirurgické turnaje dvojic v krásném prostředí v Koutech poblíž Žďáru nad Sázavou. Součet věku dvojice profesor Beneš a docent. Fišer byl 150 let. Nicméně jejich vzájemná kritika a výčitky chyb byly zcela nekompromisní. Prohrát s o 100 let mladšími partnery bylo nepřijatelné,“ vypráví Přibáň. Vzpomíná rád i na setkání s profesorem Benešem a jeho paní Zdeničkou na jejich chalupě poblíž Plzně v Čižicích u kávy.
„Sto let života pana profesora přesahuje existenci oboru neurochirurgie v Čechách. V době jeho narození Dandy poprvé zobrazil nepřímo mozek aplikací vzduchu do komorového systému. Když nastoupil do školy, Egaz Moniz poprvé nastříkl mozkové cévy a zavedl angiografii. Coby padesátník zažil první přímé zobrazení mozku pomocí CT a uvedení mikroskopu do neurochirurgické operativy. Zavedení magnetické rezonance do diagnostiky zaznamenal jako šedesátník,“ zdůrazňuje Přibáň. Připomíná, že neurochirurgie v naší zemi se začala utvářet až v 50. letech 20. století. „Od prvních okamžiků byl profesor Beneš při tom jako zásadní činitel. Zároveň je zakladatelem dětské neurochirurgie v Čechách,“ uzavírá Přibáň a přeje Vladimíru Benešovi vše nejlepší k jubileu.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
