Starou kovárnu majitelka zvelebuje přes dvacet let. Postupem času ji přebudovala na útulnou chalupu.

ChalupářiChalupářiZdroj: DeníkKovárna byla v hrozném stavu a bylo tam opravdu nevlídno. „Už tehdy mě ale něčím nepopsatelným okouzlila,“ vzpomíná na první chvíle Milada Seidlová. Domek v Klenčí pod Čerchovem, jehož součástí je kovárna z 16. století, koupila jako čtyřiadvacetiletá v roce 1995. Z rozpadlého stavení se jí za roky práce podařilo vybudovat útulný dům vhodný nejen k rekreaci, ale také k celoročnímu bydlení.

„Když jsem chalupu koupila, měla jsem hlavu plnou ideálů a snů o vlastním bydlení. Rodiče ale tehdy neměli pro můj záměr pochopení. Hovořili dokonce i o mladické nerozvážnosti,“ říká s úsměvem Milada Seidlová.

Jakmile se ale pustila do rekonstrukce zchátralé stavby, pochopila, že rodiče měli zčásti pravdu. „Řada smrků vysázených podél domu zakrývala bortící se zeď, střechou bylo možné pozorovat hvězdy a podlaha se houpala. V chaloupce byla sice zavedená voda, ale pouze studená. Místo záchodu byla k dispozici dřevěná budka na zahradě. Trativod končil překvapivě přímo ve sklepě,“ popisuje Milada Seidlová.

Kvůli pracovnímu vytížení a studiu v zahraničí musela zajistit jen to nejnutnější a do oprav se pustila o několik let později. „V té době mi s rekonstrukcí nejvíce pomohl můj univerzálně nadaný bratr, který sem o víkendech dojížděl z Plzně. Prováděl všechny záchranné práce, některé z nich poněkud netradičním způsobem. Například si půjčil hever na tank, s nímž nadzvedl krov, aby mohl obnovit obvodovou zeď, objekt staticky zajistil, opravil klenby, na hrubo udělal podlahy nebo omítl zdi,“ vyjmenovává Milada Seidlová.

Lázně byly postaveny na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století díky podpoře okresu, městské spořitelny, Škodových závodů a Měšťanského pivovaru. V tu dobu to byly věhlasné lázně, jaké neměly v Československu obdoby.
Kraj chce koupit zchátralé plzeňské lázně. Za 140 milionů korun

Společně pak usazovali traverzy na stropy. Díky práci na chalupě se naučila míchat maltu, nahazovat, betonovat a dokonce i otevírat pivo cihlou. „Za pomocí řemeslníků pak začala kompletní rekonstrukce obytné části budovy. Vlastně se z toho vyklubala novostavba obehnaná starými zdmi. Každý krok jsem musela konzultovat s památkáři. Počáteční heslo památkář do domu, hůl do ruky, se postupně změnilo na fungující spolupráci,“ říká majitelka chalupy.

Opravdovým oříškem bylo ze samotné kovárny dostat ven ohromný kámen, na kterém byla kdysi umístěna kovadlina. „Vystěhovala jsem veškeré harampádí a požádala místní zemědělce o pomoc. Kámen nakonec zapřáhli za traktor a vytáhli, dodnes stojí před chalupou a slouží jako stůl,“ uvádí Seidlová.

Stará pošta, mince a střepy

Chalupa má bohatou historii. Klenčím procházela poštovní cesta z Prahy do Řezna. Historie staré pošty sahá až do roku 1546. Jelikož se zde přepřahávali koně, stará část kovárny už tenkrát musela existovat. O její dlouhé tradici vypovídají i četné nálezy. „Pro mě je kovárna takovou kamennou kronikou. Objevy starých mincí, ručně kované hřebíky nebo střepiny v krovu z bombardování v roce 1945 to jen potvrzují,“ poznamenává.

Přesto, že je chalupa zrekonstruovaná, má majitelka další plány i do budoucna. „Chtěla bych ještě vylepšit zahradu a postavit na ní pec na chleba. Také bych si chtěla najít více času na setkání s rodinou a přáteli,“ přeje si.

Koupě polorozpadlého stavení v žádném případě nelituje, ačkoliv byla oprava náročnější než původně zamýšlela. Miladu Seidlovou Chodsko totiž přímo očarovalo. „Tuto lokalitu si musí zamilovat každý. S úctou vzhlížím ke zdejším lidem, pro které je dodržování tradic a péče o dědictví předků samozřejmostí,“ dodává.