Jak se člověk stane vlakvedoucím na brigádě?
Byl jsem v první vlně lidí, kteří v Plzni na takovou brigádu ze Střední průmyslové vlně dopravní šli. Bylo mi osmnáct, když jsem začal, 
a jako jeden z mála jsem vydržel. Studoval jsem přitom vysokou školu.

Takže jste si zkoušel, jaké je to být vlakvedoucím. Říkal jste si přitom, že byste to mohl dělat 
i oficiálně, nejen jako brigádník?
Nevím, jestli se dá říct, že jsem si to zkoušel. Spíš to pro mě byla taková průprava, abych rozuměl tomu, jak dráha funguje zespodu a jednou to zužitkoval třeba na nějaké manažerské úrovni . Proto jsem také studoval vysokou. Věděl jsem, že ji chci dál využít. Železnice je jeden z mých koníčků.

Teď tedy s brigádou končíte, protože jste si našel práci, která bude na dráze?
Bude to u drážní inspekce 
a já budu mít na starost bezpečnost.

Čili inspektor, vyšetřovatel?
Od ledna budu vyšetřovat mimořádné události. Ale spolu se přitom nesetkáme, protože to bude v Praze (smích). Jako průvodčí přitom pokračovat nemůžu, byl by to střet zájmů. Ačkoliv bych rád jezdil dál, třeba jen někdy o víkendu, jednou za čas, nejde to. Jednou bych mohl vyšetřovat sám sebe (smích).

Co vám bude jako bývalému vlakvedoucímu nejvíc scházet?
Jednak to, že ztratím uniformu a nebudu součástí té modré armády, což bylo příjemný. Člověk mával na kolegy, na někoho, koho vůbec neznal, všichni se zdravili. Druhá věc je, že už nebudu v kontaktu s cestujícími, nebudu jim moct předat něco ze sebe 
a dělat dobrý dojem, o který se tady teď snažím.

A co čekáte od inspekce, na co se tam nejvíc těšíte?
Očekávám, že to bude hodně pestrá práce, že každý případ bude jiný. Drážní inspekce také občas vydává různá doporučení, aby to v praxi lépe chodilo, a na tom se také budu rád spolupodílet.

Co byste vzkázal kolegům nebo cestujícím?
Asi že bychom k sobě měli mít vzájemně trpělivost. Jedni i druzí.

Vaše poslední jízdy jste pojal jako rozlučkové setkání s přáteli, proč?
Tím, že jsem se stal průvodčím, jsem mezi kamarády nabyl docela velkou popularitu. Je to zajímavá práce a mám hodně zábavných historek, protože tady se stane tolik věcí, že by člověk nevěřil. A tak jsem je na internetu vyzval: Kdo jste se mnou ještě nejel nebo kdo chce znovu, pojďte se naposledy projet. A vážně během dnešní směny asi deset kamarádů průběžně chodilo, jeden hned v půl páté ráno, vyprovodili mě, popovídali jsme si. Bylo to pěkné, moc si to užívám. Dnes se psaly poslední příhody z železničního prostředí, pak už budou jen ty z inspektorského.

Takže máte nějakou čerstvou vtipnou historku na závěr?
V Plzenci do prvního ranního vlaku nastupoval pán se slovy, že z Plzně šel pěšky, protože zapomněl na půlnočku. Neuvědomil si ale, že bude muset čekat i tam. Chudák mi ještě jako důkaz ukazoval své úplně promočené boty.