Kliknutím zvětšíteI když se ve Škodovce vyučila elektronavíječkou, po mateřské už nechtěla pokračovat v třísměnném provozu, a tak v roce 1960 nastoupila jako průvodčí trolejbusů do plzeňských dopravních podniků. „Jako nováček jsem byla v takzvaném vlečňáku, což byl přívěs tažený trolejbusem. Prodávala jsem lístky a štípala je,“ popsala své začátky.
O čtyři roky později přišla lákavější nabídka – trolejbus šoférovat. „Kývla jsem na ni. Asi to přece jenom mámev rodině. Maminka byla jedna z mála žen, které v roce 1948 řídily v Plzni tramvaj,“ uvedla Anna Markvartová. Svou první cestu si skoro nepamatuje, protože měla trému. „Obávala jsem se, abych někoho neskřípla do dveří nebo jsem moc prudce nezabrzdila a cestující nepopadali,“ doplnila.
Brzy si na novou pozici zvykla a zamilovala se do ní. „Líbilo se mi mezi lidmi. Zažila jsem spoustu hezkých momentů. Třeba když jsme čekali na škodováky v Doudlevcích, až jim skončí ranní, chodili za mnou zahrádkáři a nosili mi ovoce nebo leccos dobrého. Objevili se i nápadníci, kteří chtěli jezdit jenom se mnou,“ vtipkovala vitální čtyřiaosmdesátiletá žena, kterou dodnes někteří pasažéři poznávají a oslovují.
V roce 1991 odešla Anna Markvartová do penze, ale v dopravních podnicích zůstala a ještě devět let jezdila jako brigádnice. V současnosti už řídí jen automobil, ovšem při každé cestě trolejbusem po očku sleduje šoféra. „Zrovna dnes bychom možná potřebovali pásy. Řidič jel stylem brzda a plyn,“ zhodnotila pamětnice, jež se na sobotní oslavě setkala se svými bývalými kolegy i známými.
Do plzeňského depa, kde se akce konala, zavítalo několik tisíc lidí. Mezi návštěvníky, kteří si prohlíželi historickéi současné vozy, byla i parta nadšených kluků. „Jsem fanda hromadné dopravy a drží mě to už od tří let,“ přiznal šestnáctiletý Dan Slavíka z rukávu sypal různé typy trolejbusů, které zrovna okukoval. „Až budeme dospělí, doufám, že se staneme řidiči. Já trolejbusu a Dan autobusu,“ přeje si jeho kamarád Martin Majner.
6
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
