Příběh Plzeňanky však začíná mnohem dříve. Rodina Tutterové, rozené Šaškové, se stala nepohodlnou už v roce 1948, kdy její otec a matka neuvěřili zprávám o sebevraždě syna prvního československé-ho prezidenta Jana Masaryka a chtěli vystoupit ze strany. Od toho okamžiku byli všichni blízcí pod silným útokem.

„Ve štafetě pokračoval hlav-ně můj starší bratr Jiří Šašek, který jako jeden z prvních podepsal Chartu," vyprávěla Tutterová, jež v roce 1978 byla vdaná a měla čtyři děti. Její bratr s manželkou bydleli ve stejném domě v Lobzích. „Kaž-dý den sem chodili příslušníci StB, zpravidla o půlnoci. Museli jsme se jim zpovídat, co jsme dělali. Jiřího vždycky někam odvezli a po nějakém čase zase nechali jít," líčila.

Po dlouholetém martyriu, při němž se Tutterová bála o život svého příbuzenstva, se rozhodla stěžovat si na policii, aby výslechy a tlak konečně ustaly. „Na obvodě mě nechali pár hodin čekat, vydala jsem se proto na krajskou správu. Ani tam jsem ale nepochodila," doplnila. Oznámila proto, že 28. října 1989 bude veřejně protestovat. V té době byli oba její bratři deportováni do věznice do Ostrova nad Ohří.

Ono datum tedy vyšla s Masarykovým vyobrazením připevněným na oblečení směrem na plzeňské náměstí. Doprovod jí dělali tři blízcí, kteří byli z místa vykázáni. Ona pochodovala prázdným centrem města až do setmění. „Obrázek mi ze zad strhli. I když jsem se bála, varovala jsem StB, že cokoli se stane, to odvysílá Svobodná Evropa," zdůraznila Tutterová, jež nechyběla ani u následujících listopadových manifestací a na provizorní tribuně řečnila k davům. „Myslela jsem si, že po revoluci to půjde dobrým směrem, ovšem ze současné politické situace jsem zklamaná," uzavřela Plzeňanka.