Desítky studentů Fakulty zdravotnických studií ZČU nyní pomáhají na odběrových místech, v call centrech nebo v nemocnicích. Zapojeni jsou studenti napříč obory a ročníky včetně prvních. Je mezi nimi například třiadvacetiletý Jakub Tajčman, který pracuje na odběrovém místě v areálu bývalé vojenské nemocnice.

„Pomoc pro mě byla přirozená. Na odběrových místech jsem vypomáhal už na jaře. Vzhledem k tomu, že na podzim byla opět zavedena distanční výuka, přihlásil jsem se fakultní nemocnici znovu jako dobrovolník,“ říká Tajčman, student druhého ročníku oboru zdravotnický záchranář Fakulty zdravotnických studií v Plzni.

„V práci se střídáme na směny. Máme tady pár mediků, zbytek jsou prakticky jen záchranáři. Děláme deseti až jedenáctihodinové směny. Obvykle pracuji tak tři dny v kuse a pak mám volno,“ vysvětluje dále.

Na odběrovém místě v bývalé vojenské nemocnici pracuje spolu s dalšími čtyřmi lidmi. Denně mu projde pod rukama až 700 lidí. „Na jaře jezdilo tak 120 lidí za celý den. Už tenkrát jsme si říkali, že je to docela dost. Dnes testujeme tak 700 lidí denně, o víkendu je to o něco méně, asi 500,“ uvádí Tajčman.

V rámci dobrovolné činnosti je na dohodě studenta a příslušné nemocnice, do jaké činnosti se zapojí. „Vybral jsem si odběrové místo a dále péči o pacienty infekční kliniky na Borech, kam občas také docházím,“ říká dobrovolník. Pracuje v ochranném oděvu, s nasazeným respirátorem a dvěma vrstvami ochranných rukavic.

„Na sobě mám své vlastní oblečení, na něm jednorázový ochranný oblek, ke kterému je pevně přilepená první vrstva rukavic. Na nich mám natažené druhé rukavice, které měním s každým novým pacientem. Na sobě mám dále respirátor třídy FFP3, brýle a štít,“ dodává Tajčman s tím, že ze své práce má rozhodně respekt.

„Vzhledem k tomu, že covid už jsem prodělal v průběhu září, možného nakažení se moc nebojím. Nicméně chovám ke své práci velký respekt. Když jsem se rozhodl studovat to, co studuji, tak musím počítat s tím, že je to moje budoucí povolání, při kterém budu přicházet do kontaktu ať už s virovými nebo jinými druhy onemocnění,“ říká.

Práce na odběrném místě je podle něj náročná více psychicky než fyzicky. „Celý den jsme na nohou a běháme za pacienty, takže po fyzické stránce je to také náročné, ale po té psychické je to asi o něco těžší. Záleží na přístupu každého, kdo se přijede testovat. Snažím se k lidem chovat slušně a mile, ale občas se stává, že přijede někdo, kdo je od počátku nepříjemný, hádá se s námi a podobně. Ale musím říci, že převažuje ta pozitivní stránka – většinou se na nás smějí a jsou milí,“ dodává Tajčman.