Tam mohli Plzeňané v období posledních deseti let 19. století vidět stálou expozici několika málo živočišných druhů. Byli to supi, orli, opice nebo veverky. Areál bez náhrady zanikl patrně v roce 1902. Ustoupil budově nového Velkého divadla.

Novodobá historie plzeňské zahrady se píše od roku 1926, kdy členové akvaristického spolku Iris založili plnohodnotnou zoologickou zahradu v Doudlevcích. Nacházela se v prostoru pod dnešním supermarketem Lidl pod úrovní Doudlevecké ulice. „Zpočátku nebyla velká. Základní rozsah byly tři voliéry a skleníček s rybičkami, mloky, želvami. Ve voliérách tam chovali šakala, lišky, sovy a káňata,” vypráví mluvčí zoologické zahrady Martin Vobruba.

Podotkl, že v prvních deseti letech byla zoo vzhledem k množství druhů komorní záležitostí, přestože se jí ve druhém roce existence podařilo získat dva makaky jávské, byli to Šorl a Minda.

Unikátní zmiji pavoučí představila plzeňská zoo. Jeden z nejvzácnějších hadů světa je chován v počítači řízeném prostředí, které imituje střídání teplot a další parametry přirozeného biotopu.
Plzeňská zoo představila unikát. Zmije pavoučí chová jako jediná na světě

Zpočátku členové spolku financovali provoz ze svých příspěvků a z dobrovolného vstupného nemnoha návštěvníků. Veřejnost totiž o zahradu neměla velký zájem, přestože se zpočátku neplatilo vstupné. Město zoo podporovalo jenom minimálně. Celkem se o její provoz staralo šest zaměstnanců.

Zahrada zažila mnoho dramatických událostí, jednou z prvních byl požár skleníku v roce 1934. „Při něm se udusili papoušci, čtyři z pěti opic a zahynula i další menší zvířata. To vedlo dokonce k úvahám o uzavření zahrady,” říká Vobruba.

Na začátku druhé světové války se paradoxně chov rozšířil o lvy, medvědy a vlky. Lvy se dokonce podařilo rozmnožit. „Řešily se však také útěky medvěda a vlka. Došlo k úhynu čtyř lvů kvůli infekci,” popsal Vobruba.

Katastrofa vedoucí k zániku postihla zoo v roce 1961, kdy u zvířat propukla epidemie antraxu neboli sněti slezinné. „Uhynuly na ni pumy, nemocná byla většina šelem. Údajně onemocněli i lidé. Tím pádem se areál na dva roky znepřístupnil a po odchodu zvířat byl další čtyři roky asanovaný. To byla definitivní tečka za fungováním zoo v Doudlevcích,” pokračuje Vobruba.

Výměna tygrů ussurijských mezi zoologickými zahradami v Plzni a v Praze byla dovršena, když v pondělí na západ Čech připutoval tygr Rádža.
Do plzeňské zoo už dorazil tygr Rádža, který vystřídá Tibera

Od konce padesátých let se plánovalo vedle právě budovaného lochotínského amfiteátru a konečné stanice Pionýrské železnice zřídit společnou zoologickou a botanickou zahradu a doudlevecké expozice tam přesunout.

Botanickou zahradu se podařilo otevřít v roce 1961, o rok později vznikla ještě expozice Akvatera na Palackého náměstí, kde je dodnes. V roce 1963 se pak na Lochotíně otevřela zoologická zahrada. Zpočátku byl prostor omezený, končil v místě dnešní restaurace Kiboko. „V areálu bylo terárium, šelminec a výběhy pro dinga, kojoty, šakaly a lamy,” vyjmenovává Vobruba.

V roce 1981 se obě zahrady sloučily a vznikla Zoologická a botanická zahrada města Plzně řízená ředitelem, který se zodpovídal přímo vedení města, jako je tomu dodnes. Rok 1989 přinesl možnost získávat nové druhy a navázat spolupráci se zahradami v západní Evropě.

Zásadní zlom ve vývoji areálu nastal v roce 1996, kdy nové vedení započalo s modernizací. Malé a nevyhovující výběhy se zásadně zvětšily a přeměnily se v takzvané zoobotanické expozice. Likvidovaly se železné ploty a sterilní kachlíkové ubikace.

Kolekci plzeňské zoo rozšířili před koncem roku dva lemuři korunkatí.
Plzeňská zoo má nově v chovu lemury korunkaté. Jako jediná u nás

Zamřížovaný medvědinec za pokladnou zmizel v roce 1998. Medvědi se přestěhovali na druhý konec zahrady do rozlehlého výběhu ve stráni s lesem a skalními prvky. Do nového se postupně přesunuli také tygři, lvi a šimpanzi. Od návštěvníků už byli odděleni pouze vodní plochou, elektrickým ohradníkem nebo sklem.

Zahrada se tehdy také začala dělit podle světadílů a ukázala biotopy, kde společně žije víc druhů rostlin a zvířat. Expozice se zvětšily a zaplnily téměř všechen prostor, který měla zoo k dispozici. Zhruba 21 hektarů.

„Výrazně vzrostla pestrost chovaných druhů. Hned v roce 1997 se do Plzně podařilo dostat komodské varany, zubry, kapybary, tučňáky a další druhy,” sdělil Vobruba.

Jedním z největších současných lákadel zoo jsou žirafy, které se podařilo získat v roce 2010. Návštěvníci je mohou vidět v rozlehlé expozici Afrika. Tu žirafy sdílejí s dalšími druhy, které ve své přirozené domovině obývají stejný biotop. Dále se v Plzni nově objevili nosorožci, hrošíci či gepardi.

Medvědi v plzeňské zoo slavili narozeniny
Ořechy, jablka a kořínky. Medvědi slavili narozeniny

Významný milník zaznamenala zahrada v roce 2019, kdy ji poprvé navštívilo půl milionu lidí. „V současnosti má plzeňská zoologická zahrada největší množství druhů i kusů zvířat mezi českými a slovenskými zahradami. A je dlouhodobě na páté příčce v republikové návštěvnosti,” doplnil Vobruba.

Mluvčí zároveň žádá o spolupráci všechny, kteří mají jakékoli obrazové materiály ze všech období plzeňské zoo a byli by ochotní je zahradě poskytnout. „Zájem máme nejen o přímé pohledy na zvířata, ale zejména o snímky areálů, budov, oplocení, lidí a dění v zoo. V podstatě cokoli, co je na starých negativech před nástupem digitálu, je pro nás cenné a budeme za materiál velice rádi”, uzavírá Martin Vobruba.

V rámci oslav stého výročí založení plzeňské zoo se připravuje rozsáhlá publikace a také výstava v centru města.