„Je to úžasné, to člověka přímo nabíjí,“ konstatovala předsedkyně Anna Šímová. Nejprve pro ně totiž kloučci a holčičky ze třídy Jablíčko nacvičili hudební vystoupení. Tím to ale nekončilo. Po občerstvení, o něž se školka pro své hosty postarala, došlo na tvořivou část setkání. Předtím ale ještě každá z žen obdržela nápadité přáníčko, na jehož zadní straně na každou zvlášť čekalo ještě specifické vinšování v podobě básničky.

To byla zásluha ředitelky zařízení Věry Zagorové. „Dalo hodně práce, abych o každé z nich vyzvěděla potřebné a mohla to použít pro složení básničky,“ sdělila ředitelka a přiznala, že při tom nebyla nouze ani o slzičky. „Určitě to ale za to stálo,“ konstatovala. Zvláště když odměnou byl šťastný úsměv přítomných. 

Všechny se poté pod taktovkou učitelky Marie Paulusové a šikulů školáčků pustily do vlastnoruční výroby svých přáníček. Rozličný materiál měly už dopředu nachystaný, stačilo vybrat si.

„Vrátila jsem se tu na chvíli do dětství, všechnoz vás spadne. Čekala nás tu samá radost,“ vyznala se s úsměvem Milena Hrabáková. „Jsou tak šikovní a milí,“ přidala se Libuše Sajdlová. „Je vidět, že ta atmosféra nenaplňuje jen mě, i ostatní děvčata přímo ožila,“ mínila Věra Syrová. „Společné tvoření je úžasné. Jen nám to asi občas jde hůř než dětem,“ mínila sebekriticky Helena Mudrová. Dík za zažitou radost vystupňovanou vystoupením dětí tlumočila také Hana Matějovcová. Zkrátka – celá parta onkovek, jak si říkají, na všechno na čas pozapomněla a užívala si.