Je možné si užít komentované prohlídky, zážitkové jízdy historických vozidel i výlety do regionu. V sobotu se jedna z akcí konala v Plzeňském Prazdroji, který veřejnosti poprvé ve své historii ukázal jedno ze svých dosud zapovězených míst. Deník u toho pochopitelně nemohl chybět.

„Dnešní prohlídka je úplně jiná než běžné prohlídky. Nabízí stručné seznámení s areálem pivovaru a poté unikátní příležitost navštívit sladovnu. Plzeňský pivovar si od samého začátku dělá slad sám, sladovna ale dosud veřejnosti nikdy nebyla zpřístupněna. Dnes je to vůbec poprvé. Návštěvníci uvidí obrovské náduvníky, což jsou osmimetrové nádoby, kde se zrno namáčí, aby nasálo vodu, a poté klíčí. To nikoli na humnech, jako dříve, ale v tzv. Saladinových skříních, což jsou obrovské vany. V nich se těžký slad přehazuje strojem, nikoli jako dříve ručně, což byla obrovská dřina,“ říká mi průvodkyně Ivana Picková. To už je ale čas vyrazit na prohlídku.

První zastávkou naší skupinky, jejíž počet kvůli omezením nemůže přesáhnout dvacítku, je pivovarský dvůr, kde se dozvídáme zajímavosti o vzniku a historii pivovaru. O kousek dál, u tzv. výstavu, probíráme dopravu, která má velký vliv na kvalitu piva. Dozvídáme se, jak se vyvíjela v průběhu let, i řadu dalších věcí. „A teď přichází minuta M, kdy vám všem bude změřena teplota, neboť vstupujeme do provozu,“ oznamuje nám průvodkyně. Poté usedáme do autobusu, navlékáme si žluté vesty pro návštěvníky a během jízdy si prohlížíme to nejzajímavější z pivovaru. Vidíme cylindrokonické tanky, filtrační halu, vodárenskou věž či sklad logistiky. „Ten byl otevřen právě v prvním ročníku festivalu Industry Open. Vidíte pět unikátních ramp, kde si sami řidiči kamionů mohou naložit už předpřipravené palety s pivem, takže to jde opravdu velmi rychle,“ upozorňuje nás Picková a dodává další informace. Například, že na výrobu jednoho půllitru piva jsou potřeba čtyři litry pitné vody plus další technická voda.

NA SUD „HEKŤÁK“ JE TŘEBA 16 KG SLADU

Ale to už jsme u sladovny, kde si vyslechneme pokyn, ať si dáváme pozor na uklouznutí a ať na nic nesaháme. Uvnitř nás vítá Jan Jaroš, který nás seznamuje s tím, jak podrobně probíhá vstupní kontrola, i s dalšími postupy. „Základní kámen sladovny byl položen v roce 1984, spuštěna byla v roce 1988. Tehdy tu bylo přes sto zaměstnanců, aktuálně je nás osmnáct i s manažerem, většinu práce převzaly stroje. Pracuje se tu nepřetržitě, 24 hodin, sedm dní v týdnu. Ročně se tu zpracuje sto tisíc tun sladovnického ječmene a vyrobí 83 tisíc tun sladu plzeňského typu. Kapacita sladovny postačí pro varny v Prazdroji, Gambrinusu a polovinu výroby Velkých Popovic,“ informuje nás Jaroš a prozrazuje, že na jeden hektolitrový sud dvanáctky je potřeba 16 kg sladu. My si vše prohlížíme, v klíčírně máme možnost ochutnat zelený slad, který je právě na konci pětidenního klíčení, poté, co už proběhly enzymatické pochody.

Pak už následuje jen cesta zpět. Spokojena odchází i Ukrajinka Tania Kalachova, která přijela s kamarádkou z Prahy. „Mám zájem se dozvědět více o Plzni, tak jsem samozřejmě musela navštívit i tuto zajímavou stavbu. Vždy se ráda dozvídám, jak se věci vyrábějí,“ uvedla mladá žena s tím, že by ráda navštívila i další festivalový program.

Pokud jste tuto speciální prohlídku Prazdroje nestihli, máte možnost ještě 27. června a 4. – 6. července.