Pozorování opeřenců má u nás dlouholetou tradici a jedním z nastupující generace mladých ornitologů je Martin Liška z Plané na Tachovsku.

Hlavním jeho zájmem je skorec vodní, opeřenec velikosti kosa, který loví potravu pod vodou, umí plavat s rozraženými křídly a nebojí se vplouvat i pod led. „Je to náš jediný zpěvný pták, který tráví svůj život ve vodním prostředí a zde také sbírá potravu. Zkoumám, jak to skorec dělá, aby byl ve své práci úspěšný. Jaká si vybírá místa, jakou upřednostňuje potravu,“ říká ornitolog. U řek a potoků tráví v rámci diplomové práce při vysokoškolském studiu mnoho desítek hodin. „Sedíte, pozorujete ptáky a děláte si pečlivě poznámky, jak se chovají a čím se vyznačuje místo, kde jsou,“ A taky skorce kroužkuje, letos se Martinovi podařilo okroužkovat takto 42 mláďat.

Ornitolog odpozoroval, že například důležitou složkou potravy skorců je malá rybka vranka obecná. „Rybka je málo pohyblivá a má zřejmě klíčový význam jako potrava v zimě. Na to se také snažím přijít, zda skorec preferuje ta místa, kde je hodně rybiček,“ poukazuje. Na Tachovsku předpokládá, že hnízdí 70 párů skorců, sám ví o 55 teritoriích. „Na okrese mám nachozeno asi tři sta říčních kilometrů. Jde o Mži, Úhlavku, Hadovku a Hamerský, Kosí, Úterský a Sklářský potok.“

Smutný případ z Brodu nad Tichou

Skorci zahnízdili i Brodu nad Tichou, dole pod silničním mostem nad řekou na ocelové konstrukci. „Bylo to letos smutné. Snesli brzy v březnu, ale o snůšku přišli. Vzali jim to nějací predátoři. Snesli znova, a znova jim vajíčka někdo vyžral. Možná norek, nebo kočka, či cokoli jiného. Instaloval jsem tam tedy pachový ohradník kolem hnízda a skorci opět snesli čtyři vejce. Opět ale tři vejce něco sežralo. Zbylo jedno jediné mládě, je silné, minulý týden jsem ho okroužkoval jako poslední,“ vypráví příběh z Brodu. Na podzim chystá instalaci speciálních několika budek pro skorce. „Vyrobily mi je děti ze základní školy v Boru.“

To, že kroužkování ptáků pokládají ornitologové za důležité dokládá svým posledním odečtem kroužku na noze čápa bílého. „Jde o čápici z komína v Plané, kde právě kroužek dokládá její dlouhověkost. Okroužkovali ji v Německu, hnízdí u nás a letos se dožije 28 let,“ vypráví o nejstarším černobílém poslu jara vůbec.

Vzácný objev

Při svých toulkách přírodou pozoroval na Tachovsku Martin Liška i vzácného dravce. „Jsou tu minimálně dva páry motáka lužního a vypadá to, že ti dravci zahnízdili uprostřed pole s pšenicí. Teď jde jen o to, dohodnout se se zemědělcem, aby bylo možné hnízda v poli označit a při sklizni je kombajny nezničily,“ dále říká a dodává, že jestli dravci vyvedou mladé, byla by to veliká vzácnost v rámci celých západních Čech a mláďata by jistě dostala kroužky.

Ornitologové takto začali ptáky kroužkovat už před jedním a čtvrt stoletím. „Vše vzniklo v Dánsku, kdy jeden středoškolský učitel se chtěl dovědět, zda jsou to titíž špačkové, co mu létají na krmítko. Označil čtyři mláďata, na nohu jim dal hliníkové kroužky se svým jménem a adresou. Náhoda tomu chtěla, a jednoho ze špačků zastřelili francouzští lovci a snědli ho. Ale panu učiteli poslal lovec dopis i s kroužkem,“ popsal začátky kroužkování s tím, že u nás v republice kroužkování řídí a kontroluje od roku 1934 Kroužkovací stanice Národního muzea a ve své databázi má přes 5 milionů záznamů.