„Scény nalezení mrtvé ženy v plavebním kanálu se natáčely u Vchynicko-Tetovského kanálu poblíž Srní. Voda v kanálu je i v největších vedrech ledová, má 5-6 stupňů. A v den natáčení se ochladilo, takže voda v kanálu byla opravdu „lahůdková“. Kaskadérka ze skupiny Luďka Jelena, která dublovala mrtvou herečku, si v ní opravdu „užila“. Zvládla několikahodinové natáčení s úsměvem, pod kterým jí drkotaly zuby,“ zavzpomínal Soukup a dodal, že natáčení předcházela důkladná příprava.

Voda v plavebním kanálu má silný proud a nešlo, aby se mrtvola ženy zachytila u kamenného můstku přes kanál jen tak. Silný proud by jí odnesl pryč. „V tom nám vypomohl místní lesák Luděk Raab ze Srní, který vytvořil u můstku přirozenou zábranu v podobě spadlého stromu, u kterého se mrtvola ženy zachytila. Natáčení tak proběhlo bez větších problémů, až na tu husí kůži, kterou měla kaskadérka,“ uvedl režisér.

Některé scény se natáčely ve známé Klostermannově chatě na Modravě, kterou postavil v roce 1924 Klub českých turistů. Po druhé světové válce se stala rekreačním objektem plzeňské Škodovky. Před patnácti lety byla celá chata citlivě zrekonstruována a je to perla střední Šumavy. Pro zajímavost: první pobyt režiséra Jaroslava Soukupa na Šumavě byl právě v této chatě, kam přijel s rodiči z Plzně v roce 1953. Bylo mu tenkrát sedm let.

V tomto dílu jde také o krádež tzv. umrlčích prken. „To je rarita Šumavy. Když někdo v šumavské chalupě zemřel, prkno se jménem nebožtíka dali mezi židle, na něj ho položili a čekalo se na pohřeb. V zimě, když bylo plno sněhu, tak ležel v komoře tři, čtyři měsíce až do jara. Scény s umrlčími prkny se natáčely v muzeu na Kašperských Horách. Samotné scény noční krádeže se natáčely v kostelíku sv. Martina v Nicově ze začátku 13. století. Ve výšce 894 m nad mořem je to nejvýše položená románská stavba v Čechách,“ řekl Soukup.

Natáčení u plavebního kanálu se opět zúčastnili srnští hasiči se svojí technikou.

Momentky z natáčení druhé řady Policie Modrava.
Šumavské bonbóny si tvůrci Policie Modrava vymysleli