Právě po těchto majácích pátrá přimdský Josef Rídl, jako laický badatel. Objekty majáků v Tachově a na Chlumu u Plzně stojí, ten u Hošťky se dlouhou dobu nedařilo najít. „Až díky panu kronikáři z Labutě Václavu Hurychovi se povedlo dohledat jeho zbylou část. Četl článek o mém pátrání v Tachovském deníku, a pak mne nasměroval na Šimona Dulovce, který mi místo ukázal,“ říká Rídl. Dlouholetý obyvatel z Labutě k majáku u Hošťky chodil pravidelně na vycházky a Farskou stráň, kde stožár stál, dobře zná. „Bydlím tu od roku 1953 a chodili jsme sem a moji kluci někdy lezli nahoru,“ vzpomíná Šimon Dulovec a na místě, kde maják stál, ukazuje do korun stromů.

Snímek světelného majáku z archivu Šimona Dulovce.Zdroj: Deník / Redakce

„Dnes by nebyl vidět. Nahoře měl menší ochoz, zřejmě montážní. Dole nějakou malou místnost s pevnými dveřmi,“ dále vzpomíná s tím, že někdy začátkem devadesátých let minulého století ocelovou konstrukci majáku někdo odřízl. „Asi to dali tenkrát do sběru, co jiného by s tím dělali. Je to ale veliká škoda, takové historické věci by měly být zachovány pro nás i budoucí generace. Vždyť to byla vzácnost.“

Nalezení považuje Josef Rídl za úspěch. „Vyvstává ale další otázka. Vůbec netuším, kde brali elektřinu na napájení světla. Okolní obce tou dobou nebyly elektrifikované. Poslal jsem tedy dotaz do Leteckého muzea v Kbelích a prý to zjistí,“ poukazuje a domnívá se, že k napájení mohly sloužit baterie nebo nějaký generátor. „Hledal jsem pozůstatky majáku podle dochovaných záznamů na protějším kopci na Slepičím vrchu, ale asi byly záznamy úmyslně matoucí.“

Maják v Tachově, který původně sloužil k letecké navigaci.
Pilotům při návratu z Paříže pomáhaly majáky na Tachovsku