Plzeň – Čtrnáct měsíců cestovat jen s batohem a podívat se téměř do všech koutů světa. To je sen mnoha dobrodruhů. Plzeňačka Eva Táborská si tenhle sen splnila, když procestovala Jižní Ameriku, Asii a Austrálii. Celkem navštívila více než dvě desítky zemí. Ještě teď, po půl roce od návratu, třídí fotografie.

„I po hrubém probrání mi zůstalo asi dvacet tisíc fotek. A ke každé se mi váže nějaká vzpomínka," říká pětatřicetiletá žena, která sice z Plzně pochází, ale posledních deset let tu nežila. Nejdřív studovala a pracovala v Austrálii, poté se vydala procestovat Ameriku a nakonec ji práce dovedla do Anglie. Pracovala pro závodního jezdce, kterému se starala o koně. „Je to občas dřina, ale nádherná práce. Ke koním jsem měla blízko vždycky. Pak jsem se asi začala nudit, tak jsem si řekla, že podniknu cestu kolem světa," vzpomíná Eva, jak vznikl nápad na takovýhle maxivýlet. Předem neměla zajištěné žádné ubytování, výlety nebo víza. Jen zhruba věděla, které země by chtěla navštívit.

Začínala sice v Americe, ale tam se jen na pár dní zdržela u přátel, za skutečný začátek cesty považuje Mexiko. Původní plán byl doputovat za půl roku až na samý jih Jižní Ameriky do Ohňové země. Nakonec se tam cestovatelka zdržela ještě o tři týdny déle. „Člověk se strašně snadno někde zasekne, zvlášť když není vázaný téměř žádnými termíny," říká cestovatelka, která se podívala například na Galapágy. Právě zdejší šnorchlování s tuleni a přítomnost jedinečných varanů komodských a dalších vzácných zvířat, která se nebojí a nechají k sobě člověka dojít velmi blízko, patřilo pro Evu k nejsilnějším zážitkům. „Miluju slunce, moře a zvířata a tady je všeho ve velké míře. Ale každá z procestovaných zemí má něco pěkného, je těžké říct, kde se mi líbilo nejvíc," říká.

S Evou po celý rok a osm týdnů cestoval pouze český krteček. Dostala ho od svých neteří ještě před cestou a cestou ho pro ně fotila na různých místech. Třeba do Nepálu za ní ale přijeli přátelé a také sestřenka s bratránkem, kteří s ní absolvovali několikatýdenní treky kolem Mount Everestu. „V Nepálu jsem byla nejdéle, asi dva měsíce," vzpomíná Plzeňanka. V průměru v každé zemi strávila dva týdny. Nikdy předtím necestovala déle než tři měsíce v kuse. „Je to náročné, člověk je skoro každý den někde jinde, neví ani, kde bude spát. Ale stálo to za to," ujišťuje.

Cestu, kterou si Eva Táborská prodloužila o pobyt v Myanmaru (dříve Barma), zakončila v Thajsku. Bylo to v únoru, kdy tam panují téměř čtyřicetistupňová vedra. „Pohorky a další věci jsem poslala napřed, takže jsem do Londýna a později do Prahy přiletěla jen v žabkách. A to tu bylo dokonce pod nulou," směje se Eva, která se zatím na žádnou další cestu nechystá. Chtěla by v Česku na nějaký čas zakotvit a najít si tu práci. I přesto ale stále mluví o místech, kam se nestihla podívat, a která navštíví příště.

Už nyní cestovatelka připravuje výstavu svých fotografií. K vidění by měly být na jaře v Domě hudby v Plzni.