Výstava je ojedinělá tím, že budou vystaveny obrazy ze soukromé sbírky klatovského malíře Lubomíra Pěkniceho, který díla Jany Brožové sbíral. Sám se u ní naučil techniku podmalby na sklo, kterou následně také maloval.

Jana Brožová se narodila v Plánici 14. února 1909, jako dvanácté dítě z patnácti sourozenců. „Vystudovala učitelský ústav v Příbrami, kde také složila odbornou zkoušku z kreslení. V letech 1928 až 1931 studovala večerně na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Vondrušky a Blažíčka. Její techniky byly široké: olej, akvarel, pastel, grafické listy zpracované dřevorytem, leptem i suchou jehlou. Na ČVUT pak ještě navštěvovala kurzy kreslení u profesora Blažíčka. Figurální malbu a akt současně studovala u profesora Poše. Soukromě studovala také u Bořivoje Žufana, malíře moderního umění. Grafické postupy se učila soukromě u profesora P. J. Hoyera, Holanďana, odchovance německé akademie, oddělení grafiky. Grafiku si dále zdokonalovala soukromě u profesora Huyera a Mudruňky a také v hlubotiskařské dílně Mirro Pegrassiho, která existovala od roku 1936 na Smíchově. Dle jejích slov jí v tvorbě grafiky nejvíce ovlivnil mistr Pegrassi svými praktickými radami. V roce 1946 absolvovala kurz grafiky pro vyšší vzdělání učitelů v Mariánských Lázních,“ popsala Eva Hof Krocová (rozená Pěknicová).

Výtvarnou výchovu nejdříve učila v Plánici, později již jako profesorka kreslení na gymnáziu v Klatovech. Vychovala tak tisíce dětí s láskou ke kreslení. Jejími žáky na základní škole byli i pozdější klatovští umělci Gustav Fifka a Jan Rybák.

Ve zralém věku navštívila muzeum mistra Jindřicha Jindřicha v Domažlicích, který sbíral podmalby na skle. Byla z jeho sbírky obrázků unešena. Tehdy ještě netušila, že to bude i její milovaný výtvarný projev. Byla však především kreslířkou-ilustrátorkou, pracovala v oboru knižní ilustrace, ale ilustrovala i Lidový deník a Lidové listy. Po válce se věnovala malbě a podmalbě na sklo. Je autorkou oken pro kostel v Postřekově, v kostele v Dobřanech, Holýšově, Vstiši a na Tanaberku.

V tvorbě Brožové se zpočátku prosazovala květinová zátiší a kresby motivů z přírody, později i z vesnického prostředí, též portréty dospělých, ale hlavně dětí. Její mistrovství dozrálo v kresbě chodských krojů, na dospělých i dětech. S krajinnými motivy se u malířky setkáváme méně.

„Radost pamětníkům způsobí malby starých Klatov či z okolí Janovic nad Úhlavou aj. Oblíbenými kolorovanými kresbami byli také huláni a jiné vojenské osoby. Tento motiv se objevoval i na podmalbě na skle. Jedním z častých námětů Jany Brožové byla náboženská tematika. Proto v rodinách jihozápadních Čech je hodně obrazů svatých na plátně, skle a lepence. Například na Klatovsku je to Panna Maria Klatovská se siluetou Klatov, na Chodsku ponejvíce Chodská Madona,“ sdělila Hof Krocová.

Již od dob před 2. světovou válkou se malířka prezentovala výstižnou ilustrační činností. Mezi betlemáři je známá především jako autorka papírového vystřihovacího Chodského betlému, který vydalo v roce 1939 Nakladatelství Vyšehrad.

Technika „sklíček“, jak jim Brožová říkala, ji uchvátila a věnovala se jí v posledních třech desetiletích svého života velmi intenzivně. Malířka jej nejen mistrně zvládla, ale dala mu vlastní rukopis a drobné technické detaily (např. světýlka v očích postav, vytvářená pouhým proškrábnutím malby), pro které jsou i dnes tak obdivovány. Největší počet jejích podmaleb je řazen mezi práce menší, právě betlémy, které vytvořila touto technikou, jsou rozměrů neobvyklých. Největší z nich Železnorudský měří 120 x 60 cm, Domažlický, v současné době ve sbírkovém fondu Vlastivědné muzea Dr. Hostaše v Klatovech, 55 x 100 cm, dále vytvořila i Loučimský, který se nachází na faře v Loučimi a Janovický je zatím neznámo kde.

„Přijďte se podívat na obrazy Jany Brožové, které nebyly ještě nikdy zveřejněny. Uvidíte již zaniklé klatovské uličky, Domažlicko a i profese, které již nikdy neuvidíte,“ pozvala Hof Krocová.