Až před třinácti lety se rozhodl nynější majitel Jindřich Pouska pro razantní změnu. „Končil jsem roku 2009 v Příkosické zemědělské společnosti a odešel do důchodu. Mlýnu tehdy bylo 130 let a začal jsem se vážně zabývat myšlenkou, jak objekt i celý areál zvelebit,“ říká muž, který byl osmnáct let neuvolněným starostou vesničky. Pak se ale vrhl na splnění snu. Nejprve to obnášelo vyklizení věcí od sklepa až po půdu. Úkol téměř nadlidský, ovšem s pomocí pár přátel se to podařilo a 7. dubna 2012 mohl přivítat první návštěvníky.

Prohlídka po objednání

Turisté tu získávali fundovaný výklad od vyučeného fachmana dlouhých devět let. Vždy od dubna do října, a to první sobotu v měsíci: „Bylo to fyzicky docela náročné. Čtyři hosté přišli v devět hodin, na další okruh v jedenáct třeba šest lidí a já s nimi musel šplhat po stavení,“ usmívá se mlynář. Ke změně ho přimělo covidové období, takže dnes lze areál navštívit po předchozích objednání a v minimálním počtu šesti osob.

Mladí muži a dívky prožili část prázdnin na parketu kulturního domu
FOTO, VIDEO: Ve Volduchách vyvrcholily taneční kursy

Exkurze trvá necelou hodinu a obnáší informace z historie nebo fundované poznatky o strojním parku. Většina techniky je z roku 1906, kdy Pouskův dědeček vyměnil kameny za válcové stolice a objekt rozšířil o dvě patra. Jenže ani to není vše. V sousední stodole vzniklo muzeum zemědělského náčiní. Se sečkami, kosou mazačkou, srpy, atd. Přírodní areál je ovšem také stvořený pro kulturu. vystřídalo se tady už několik hudebníků a letos v červenci sem zavítala Piňakoláda, hrající stovce posluchačů.

Pouska nastoupil do učení roku 1963 ve Slatiňanech u Chrudimi (jediná škola tohoto typu v bývalém Československu) a o rok později ho následoval bratr Jan. Po získání příslušného dekretu pracoval pan Jindřich několik let v plzeňských mlýnech. Jenže ten parní už je zlikvidovaný a z Kalikovského se stala restaurace. „U obilí jsem ale zůstal, i když už v tehdejším JZD,“ usmívá se vousatý senior. Jeho zarputilost zaujala i spisovatelku Vendulu Hnojskou, takže Mešno se stalo součástí publikace Příběhy mlýnů a mlynářských rodů na přítocích řeky Úslavy. Rovněž jeden z dílů Toulavé kamery věnovala Česká televize kouzelnému koutku na jihu Rokycanska.

Michal Košek s kolegy se věnoval začínajícím hvězdičkám
Malí tenisté zvládli v Rokycanech tři kempy