Po hororu o domácím násilí na ženách teď už student posledního ročníku bakalářského studia FAMO v Písku dokončuje další film a dokument o Petru Bruknerovi z Divadla Járy Cimrmana. „Točili jsme ho i v Plzni a měla by jej vysílat Česká televize,“ říká jednadvacetiletý Plzeňan.

S Visitorem jste uspěli na on-line festivalu Toronto Film Channel, kde získal cenu pro nejlepší horor a nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, dvě ceny dostal i v Coloradu. Zaujal i na dalších festivalech?

V Torontu to bylo první velké ocenění, film díky festivalu vidělo na internetu přes 80 tisíc lidí z celého světa. Je o něj velký zájem, i když spíš v zahraničí. Teď v září jsme měli nominaci v pěti kategoriích na hollywoodském Indie Short Festu, kde soutěží i filmy z velkých produkcí. Třikrát z toho bylo první místo. Byli jsme do Ameriky i pozvaní, ale to se zatím bohužel odkládá. Úspěch nám však už přinesl nabídky od amerických agentur s tím, že bychom nějaký projekt mohli realizovat za mořem.

Budou mít šanci zhlédnout Visitora i běžní čeští diváci?

Dokud běží na festivalech, nemůžeme dělat oficiální projekce nebo ho dát na internet. Rádi bychom ale udělali alespoň jednu projekci v Praze na začátku příštího roku. Až film doběhne po festivalech, chceme ho zpřístupnit na internetu zdarma.

O čem bude další film?

Bude se jmenovat Lov a také vznikl jako školní cvičení, ale mnohem náročnější, komplikovanější a dražší než Visitor. Podílel se na něm stejný tým a hraje v něm opět i Martina Babišová. Je to znovu horor, tentokrát o mladém páru na hraně zákona. Pojednává o mladé zlodějce a prostitutce Evě, která se svým přítelem závislým na alkoholu a drogách vykrádá chaty. V jedné z nich mezi nimi dochází k hádce, kterou přeruší nález mrtvoly. A to je asi všechno, co můžu prozradit. Hotový by měl být na konci října.

Vedle těchto krátkých filmů jste režíroval i dokument o Petru Bruknerovi…

Původně vznikl také jako krátké cvičení. Ale ve škole nám řekli, ať ho nabídneme televizi a ta ho chtěla prodloužit. Nedávno jsme točili i v Plzni, protože syn Petra Bruknera má kavárnu na Slovanech. Medailonek o herci z Divadla Járy Cimrmana dokončujeme a snad už kolem Vánoc nebo začátkem roku ho odvysílá Česká televize.

Co plánujete dál?

Se stejným týmem jako u Visitora a Lovu připravujeme mnohem větší projekt. Martina Babišová už pro něj společně s Veronikou Andrejskovou píše i scénář. Měla by to být netradičně pojatá černá komedie o sériové vražedkyni a velké odpůrkyni domácího násilí. Plánujeme seriál, pilotní díl, který nabídneme i televizím, bude zároveň mým absolventským filmem.

Ve všech vašich filmech se objevuje herečka Martina Babišová. Jak jste se k sobě dostali?

Kdysi jsem ji viděl v anglickém seriálu, všiml jsem si jí i v katalogu, když jsem hledal herečku pro Visitora. Pracuje úplně jinak než čeští herci a to se mi hodilo. Je poznat, že studovala v Irsku, na vše se detailně připravuje, s postavou pracujeme a budujeme ji. I na malý film se chystá, jako kdyby to byl hollywoodský projekt. Čeští herci, které jsem měl možnost vidět při práci, jsou samozřejmě skvělí, ale jejich přístup je prostě jiný.

Kromě herečky máte i stálé členy svého štábu. To jsou vaši kolegové ze školy?

Ano, víceméně jsou to moji spolužáci, ale mají víc zkušeností. Třeba Lukáš Skalník byl u střihu filmu Abstinent, scénáristka Veronika Andrejsková se u filmu pohybuje také dlouho, kameraman Jiří Zábranský má zkušenosti s reklamou. Nesmím zapomenout ani na Jurije Fenynce, zvukaře z Ukrajiny, který v Písku studuje. A produkční Veronika Hánová je členkou produkčního týmu seriálu Carnival Row s Orlandem Bloomem.

Pomýšlíte už i na celovečerní film?

Ano. Už mám i nějaké náměty a scénáře, které bych chtěl realizovat. Krátkometrážní film mám sice rád, ale Lov bude asi posledním.

V tu chvíli by vám asi případná podpora amerických produkcí hodně pomohla…

Možná už i u toho seriálu chceme jít do koprodukcí mimo republiku a jednou z možností je Amerika. Zatím se snažíme sehnat granty, ať už z Plzeňského kraje nebo z Prahy, protože tam budou náklady mnohonásobně vyšší. S financemi je to teď složité, zrovna u Lovu jsme skončili tím, že jsme si vše platili sami.

Je filmařina tím, co jste chtěl dělat od malička?

Film jsem miloval vždycky, už jako malý jsme točil v podstatě cokoliv domácí kamerou. Měl jsem ale rád i videohry, takže jsem nějaký čas přemýšlel, kterému z těchto dvou oborů bych se mohl věnovat v budoucnu. Nakonec vyhrál film a začalo mě to hrozně bavit. Právě ta láska k němu mě u toho asi drží, protože zvlášť v téhle době to není jednoduché. Navíc jsem obklopen skvělým štábem, který má k filmu stejný vztah.