Vozka z Lužan se opil tak, že při jízdě v Klatovech svěřil povoz desetiletému chlapci. Ten jel ale po městě velmi rychle a přejel malé dítě. Na místo se ihned seběhli lidé a chtěli opilého vozku lynčovat. Povyku a srocení lidu udělal přítrž až četník, který viníka zatkl. Týdeník Šumavan se pak pořádně bul do policie. „Při celém tomto bouřlivém výstupu, jenž trval přes půl hodiny, nebylo o naší policii ani vidu ani slechu. Zdá se, že i naše policie má tu všeobecnou vadu všech policií, že nikdy není tam, kde by měla být,“ láteřil tehdejší redaktor. To napsat dnes… (1872)

V Chocomyšli u Kolovče se stalo neštěstí na svatbě. Jistá stařena se tam dala podle Šumavanu několikrát do tance a pak se kvapně napila. Ihned poté klesla mrtvá k zemi. Marné byly veškeré snahy o její záchranu. (1872)

Ve Stodě si koupili dva na mol opilí lidé, nádeník a muzikant, u jednoho z tamních obchodníků kapsle. „Nádenník nasadil ihned kapsli na bambitku, již měl při sobě, a spustil kohoutek, avšak rána vyšla zadem a utrhla jemu samému palec, muzikantovi pak vedle stojícímu vletěla do oka, jež následkem toho nepochybně oslepne,“ líčil dobový Šumavan. (1872)

Meterorit, kterého si spletla s čertem, podle listu Šumavan vyděsil mladou ženu, jež se v době jeho průletu v roce 1873 hádala v Čejkovech se svou matkou, která ji obvinila, že jí odcizila dvě mírky pšenice. „Dcera zapřísahala se, že jich nevzala, a mezi jiným pravila také: „Ať mne čert vezme, jestliže jsem je vzala.“ Vtom letí meteor a poděšená dcera padá k zemi s divokým výkřikem: „Hle, čert letí pro mne!“,“ líčí Šumavan a dodává, že následky leknutí byly tak povážlivé, že k pomatené ženě musela být přivolána lékařská pomoc. (1873)

K dragounskému pluku do Klatov přibyl nováček Jindra, chlapík to dle dobového Šumavanu zdravý, rozumově však poněkud omezený. Vojna ho nebavila, zajídalo se mu čištění koní a stýskalo se mu po domově. Rozhodl se proto dostat z vojny za každou cenu. Položil si na palec nůž a mlátil do něj kamenem tak dlouho, až si prst usekl. Pak ho hodil do vody. Strážmistrovi ohlásil, že mu palec ukousl kůň. „Nevěřící strážmistr ale udeřil na palcovraha, aby pověděl pravdu, což tento po nedlouhém otálení také učinil. Palec hledán nyní ve vodě, ale byl již ten tam. Jaký bude další osud jeho bývalého majitele, ještě nevíme,“ konstatoval Šumavan. (1872)