„Zatím jsme našli lidské kosti, několik střepů z keramických nádob a železný hřebík pocházející ze zaniklých dřevěných částí šibenice. Zjistili jsme, že šibenice, zděná z kamene, byla omítnutá a natřená vápenným nátěrem," popsal archeolog Petr Sokol z Národního památkového ústavu v Plzni s tím, že nálezů zatím není mnoho. „Je to dáno charakterem zkoumaného objektu, u šibenic se mnoho nálezů očekávat nedá."

Teprve týden archeologové popravčí místo zkoumají přímo v terénu. „Výzkum probíhá formou několika sond (menších odkryvů), pomocí nichž bychom měli získat základní informace o objektu šibenice. Například, jak byla postavena, jaké měla rozměry a jak vypadala. Stejně tak bychom měli získat informace o nejbližším okolí, v jaké úrovni se nachází původní terén z doby fungování šibenice, očekávat lze i stopy po nakládání s pozůstatky popravených osob jako hroby nebo jednotlivé kosti. Jednotlivé sondy jsou dokumentovány fotograficky a kresebně," dále sdělil archeolog.

Šibenice u horního Slavkova.

Jak potvrzuje další z archeologů, jde o unikátní stavbu. „Něco podobného na území dnešního Tachovska nenajdeme, jiná šibenice se už takovým způsobem částečně obnovit nedá," přímo na místě Deníku řekl Nikola Rayman z Muzea Českého lesa v Tachově. Místo, kde se popravovalo ale není v okolí jediné. Šibenici měl také Tachov, Planá, Černošín a Stříbro. Prozkoumaná ale nebyla ani jedna. Nejbližší probádaná je v Bečově nad Teplou a u Horního Slavkova.

Podle odborníků pochází zkoumaná šibenice nejpozději z počátku 18. století, snad již z konce 17. století. „Zatím to nelze s jistotou říci, čekáme, jestli nám to další nálezy zpřesní nebo výrazněji změní," poukázal Sokol.

.Před zhruba dvěma lety bylo na místě jen stěží poznat, jaká stavba tam stávala. Vidět byly jen menší terénní nerovnosti. Dnes získává šibenice jasných obrysů. „Úpravu šibenice naskládáním kamenů provedl pan Josef Rídl z Přimdy za účelem zviditelnit relikt šibenice pro návštěvníky. Tento celkem pochopitelný záměr laického zájemce o historii nám teď poněkud komplikuje práce, ale současně naznačuje, jak by mohla šibenice po ukončení výzkumu vypadat," zhodnotil snahu archeolog Petr Sokol, pod jehož vedením výzkum probíhá. Na práci se podílejí i další odborníci jako archeolog Filip Kasl, na výzkumu spolupracuje i Muzeum Českého lesa v Tachově v osobě Nikoly Raymana. S pracemi pomáhá také Josef Rídl z Přimdy.
Zda budou archeologové pokračovat i příští rok na jaře, bude záviset na výsledcích nynějšího výzkumu. „V každém případě poté, co bude poslední výzkum ukončen, budou výkopy zahrnuty a relikt šibenice bude překryt násypem kamenů tak, aby byl v terénu patrný, ale aby bylo současně původní zdivo chráněno," dodal Sokol.

Dodnes se dochovaly jisté záznamy hovořící, kdo byl na šibenici u Přimdy popraven. Margareta Zeitzinová byla sťata 14. března 1721. Dalším byl Hans Rauch. Toho pověsili na šibenici 14. ledna 1726. Léta páně 1743 a to 8. srpna byla vykonána zvláštní poprava. Kunigunda Nachtmaninová z Nové Vsi byla nejprve sťata mečem, její srdce bylo probodnuto kůlem a mrtvola byla zahrabána.