Během rozhovoru s Deníkem lékaři několikrát zvonil telefon, lidé ho žádali o radu ohledně očkování proti onemocnění covid-19 nebo mu volali, že jsou covid pozitivní a zhoršil se jim zdravotní stav.

Jste pracovně velice vytížený, jak vše zvládáte?

V první řadě mám skvělou manželku, která mě podporuje a samozřejmě také soucítím s lidmi z obce. Dal jsem k dispozici své číslo, lidé mi mohou kdykoliv zavolat. Od října do teď jsem měl v péči zhruba 50 lidí a musím zaklepat, že i pacienti, kteří byli s covidem hospitalizováni, nezemřeli.

Když vám zavolá někdo nemocný, jak postupujete?

Když není situace vážná, jde mnoho věcí vyřešit po telefonu. Pokud mi ale pacienti řeknou, že se jim hůře dýchá, tak k nim jedu, co nejdříve mohu. Pulzním oxymetrem (přístroj sloužící k rozeznávání problémů spojených s dýcháním či předáváním kyslíku do krve) zjistím saturaci (nasycení krve kyslíkem pozn. red), což je pro mě stěžejní. Číslo na oxymetru nesmí být nižší než 90. Pacientům pak ve spolupráci s obvodní lékařkou podáme antibiotika a léky na odkašlání. Pokud se jim špatně dýchá, tak jim doporučím, aby si lehli na břicho. Při této poloze se dolní části plic krásně provzdušní. Pokud jsou dušní, mají kašel a zhorší se jejich stav, tak zařizujeme převoz do nemocnice.

Je pravdou, že nyní s covidem vážně stůňou i mladší lidé?

V současné době se setkávám s takovými pacienty ve věku od čtyřiceti do padesáti let, jsou to lidé v produktivním věku. Osm z deseti jich stůně normálně. Mají pár dní teplotu a pak jsou dobří. Ti dva už potřebují poradit a bohužel, co vím od rodin pacientů, o které se starám na ARO, tak třetina lidí potíže podcení, třetina se snaží kontaktovat své praktické lékaře, ale nedovolá se, a třetina lidí zůstává doma. Mnoho z nich se tak do nemocnice dostává pozdě, kolem desátého, dvanáctého dne, kdy už jsou jejich plíce zachvácené ze čtyř pětin a oxymetr ukazuje hodnotu 60. Tito lidé již nejsou schop-ni pro dušnost ani mluvit.

Čím si vysvětlujete, že klesla věková hranice vážně nemocných?

Zřejmě je to výskytem britské mutace, ta může působit nepříznivě na mladší lidi. V drtivé většině případů jsou to ale obézní lidé, nebo pacienti s vyšším krevním tlakem či cukrovkou. Málokdy se stane, že je to zdravý štíhlý člověk. Myslím si, že vážnost situace začali vnímat i lidé starší a do sociálních kontaktů už se tolik jako na začátku nepouští. Je sice pravdou, že covid je léčitelné onemocnění, není to rakovina, ale bohužel ta nemoc postupuje postupně a o to je zrádnější. Lidé nepociťují akutní dušení, říkají si, ještě vydržím, to půjde, ale pak to bohužel nezvládnou.

Částečně pracujete také na záchrance. Jak vypadají v době pandemie vaše služby?

Osmdesát procent výjezdů máme ke covidovým pacientům. Jsou to pacienti ve věkové kategorii od 30 po 90 let, nejčastěji jsou to však lidé mezi 55 a 60 lety. Marodí zhruba sedm až osm dní a hodnotu saturace mají opravdu hodně nízko. Na převoz jim musíme dát kyslík a většinou se odvážejí do Fakultní nemocnice na Bory, kde jsou umístěni buď na standardní nebo na intenzivní péči. Záchranáři zároveň převážejí pacienty i uvnitř nemocnice, například když se na infekčním pacient zhorší, převáží se na plicní kliniku. Je to sice kousek, ale často je velice obtížné přenášet pacienta, který je v těžkém stavu. Služby jsou pro všechny psychicky i fyzicky velmi náročné. Myslím si, že by za to záchranáři měli být lépe ohodnoceni.

Senioři vás také často kontaktují kvůli očkování proti covidu. Co jim radíte?

Všem říkám, že pokud na ně přijde řada, mají mě kontaktovat. Podle mě je totiž potřeba jim před samotnou vakcinací udělat antigenní test, abychom věděli, zda u nich zrovna infekce neprobíhá. Je nutné, aby byl dotyč-ný člověk zdráv. Starší lidé totiž mají nižší obranyschop-nost a mohl by z toho být malér.