„Nebyla tu 26 let. Teď se ozval její syn a oznámil nám, že paní Šmídová zemřela a odkázala křimické škole 30 tisíc eur," potvrdil starosta Křimic Petr Otásek. Jenže v Křimicích škola není, funguje tu pouze mateřinka. Mezi obcí a rodinou štědré dárkyně se okamžitě rozjela e-mailová korespondence, v níž obě strany přemýšlely, jak s penězi naložit. A došly k řešení, se kterým jsou spokojeny obě strany: Křimice koupí mikrobus, se kterým budou vozit hlavně děti ze školky třeba na plavání. Podmínkou je, že vůz bude polepen informací, kdo jej obci daroval.

To, že někdo z občanů věnuje svému městu osobní dar či peníze, se příliš často nestává. Přesto existují výjimky. Například v roce 2008 darovala 20 tisíc Kč Plzni, konkrétně Domovu pokojného stáří sv. Alžběty, tehdy 94letá Josefina Napravilová. Plzeňská rodačka pomáhala po válce hledat české děti zavlečené nacisty do Německa a z Mnichova organizovala jejich odjezdy zpátky do Prahy, rok po únoru 1948 emigrovala do Kanady a v roce 1994 se vrátila do ČR. Tady učila děti angličtinu, finančně podporovala studenty a přispívala dětským nemocnicím. V říjnu 2008 dostala od tehdejšího plzeňského primátora vysoké městské vyznamenání a vzápětí nabídla městu dvacetitisícový dar pro některé z plzeňských charitních zařízení. Charita za peníze pořídila polohovací relaxační křeslo.

Ne vždy se ale dobrý úmysl něco darovat dotáhne do zdárného konce. Například v roce 2010 se rozhodl darovat starou televizi dětem do mateřské školky Lumír Aschenbrenner, starosta Slovan. Věnoval ji ale jako soukromá osoba aniž by o tom kohokoliv informoval. Poté, co mu ředitelka školky veřejně poděkovala, rozjela se na magistrátu složitá anabáze s darovací smlouvou a písemným svolením městské rady věc přijmout. Takový je nutný úřední postup, darovat něco ´jen tak´ prostě nejde.

Zajímavý je také dar, busta Václava Havla, kterou chtěl nyní městu věnovat sochař Jaroslav Bocker. Primátor jeho návrh městské radě nepředložil a odepsal mu, že je to pro město neakceptovatelné.