Stovky mlýnů zanikly téměř beze stopy, některé majitelé přestavěli, jako například v Jindřichově Hradci, kde díky Františku Křižíkovi došlo k proměně mlýna „U čtrnácti“ v elektrárnu. To je ale unikát.

Naopak jedním ze stovek zaniklých mlýnských stavení je Benišův mlýn na Úhlavce nedaleko Kladrub na Tachovsku. Jeho příběh je ukázkou, jak zanikaly mlýny v příhraničí. Na Úhlavce stával už od 16. století a za své jméno vděčí mlynáři Abrahamu Benýškovi, který zde hospodařil s manželkou Kateřinou.

Video příběh Deníku, podívejte se

Zdroj: Youtube

Voda byla na mlýnské kolo přivedena vantroky, tedy dřevěným korytem přiléhajícím ke stěně mlýna. Mlýn byl v době svého rozkvětu rozsáhlým stavením s výminky a hospodářskými budovami.

V druhé polovině 17. století ale mlýn přechází do rukou svobodných mlynářů provozuje ho rod Flossmannů, kteří zde byli po 9 generací. Už roku 1725 je mlýn zapsán jako provoz se 3 koly a pilou na stálé vodě, o práci měl postaráno.

Ovšem po válce v roce 1945 byli Flossmannovi odsunuti do Německa a mlýn byl zastaven. O rok později v květnu přichází na mlýn národní správce, který zpracuje úrodu odsunutého mlynáře a už v srpnu se stěhuje na Sokolovsko. Opuštěný mlýn přiděluje národní výbor v Plzni Janu Stránskému. Ten na Tachovsko přišel z Nové Bystřice u Jindřichova Hradce. Jenže jako vyučený zedník práci hospodáře nezvládá, hyne mu dobytek, dochází krmivo. Je odsouzen k trestu vězení, a na mlýn se už nevrací. Budovy chátrají a jsou poničeny. V roce 1952 získává pozemky mlýna Československý stát a budovu s inventářem JZD Brod. Zařízení mlýna a pily skončilo ve sběru.

Z oken bývalého Benišova mlýna už mlynář nevykoukl přes sedmdesát let a zřejmě už ani nikdy nevykoukne.