Stát se dvanáctým nejlepším jezdcem světa je obrovský úspěch, když vezmu v potaz, že nejezdíte pod žádným týmem. Jak byste rok 2023 zhodnotil?

Sezona se mi povedla skutečně nad moje očekávání. Na druhou stranu úplně spokojený nejsem. Vím, že jsem do každého závodu dal ze sebe úplně všechno a v přípravě na každý individuální závod jsem nic nepodcenil, ale přesto si myslím, že některé závody mohly dopadnout lépe. Ale je pravda, že takhle z obýváku z gauče se to po půl roce hodnotí už jinak (smích). Na druhou stranu zase musím říct, že jiné se povedly lépe, než bych býval čekal. Takže to prostě hodilo celkově pro mě naprosto perfektní 12. místo. Co se týče toho, že jezdím sám za sebe bez týmu, tak si nemyslím, že jsem oproti mojí konkurenci nějak v nevýhodě. Klepu na zuby, motorky mi v uplynulém roce na závodech fungovaly bez problémů a o zbytek se postarala skvěle moje přítelkyně. Neměli jsme žádný velký problém.

Po posledním závodě seriálu FIM HARD ENDURO Word Championship se stal Václav Nedvěd z Kladrub dvanáctým nejlepším hardendurovým jezdcem světa.
Hardendurák Václav Nedvěd z Kladrub je dvanáctým nejlepším jezdcem světa

Sám jste to zmínil a je všeobecně známé, že zázemí a servis na závodech vám zajišťuje přítelkyně Pavlína Jansová. Stará se tedy i o motorku?

Je to tak. Pavlínka má všechno pod palcem, možná byste se divila, jako se diví mnozí naši přátelé, co všechno ohledně tohoto sportu zná. Navíc je to fyzioterapeutka, takže když mám na závodech nějaký problém s tělem, dá mě dohromady. Celkově jsme skutečně za ty roky už hodně sehraní, takže ví, co budu kde potřebovat, co má připravit, co kam má dopravit atd. Ale o motorku se mi stará Robert Meyer, zkušený endurák a servisák ze Stříbra. Je to především jeho zásluha, že motorky na závodech šlapou bez problémů. Já už si měním na závodech jen věci, které rozbiju.

Na který ze závodů uplynulé sezony vzpomínáte nejraději, který se vám zdál nejnáročnější?

Nakonec nejraději vzpomínám na Srbsko, i když jsem měl problém a prorazil jsem tam obě gumy, na kterých jsem pak musel dojet až do prvního pointu. Byl to první závod sezony a Srbsko je krásné nejen přírodou, ale i mentalitou místních lidí. Tam je prostě tak nějak svět ještě v pořádku (úsměv). A pak rád vzpomínám na poslední závod sezony v Getzen Rodeo v Německu. Tam dokážou diváci vytvořit jedinečnou atmosféru, což se mi moc líbí. Nejtěžším a nejnebezpečnějším závodem bylo Rumunsko, to bylo trochu za hranou myslím nejen pro mě.

Václav Nedvěd, FIM HARD Enduro v rumunském Sibiu:

Zdroj: archiv Václav Nedvěd

V jednu chvíli jste se nechal slyšet, že do některých závodů už nikdy v životě nenastoupíte, že byly velmi brutální, na hranici lidských sil. Už jste vychladl a změnil názor?

To bylo právě po tom Rumunsku. Za tu dobu, co jezdím tenhle typ závodů, jsem si myslel, že jsem viděl hodně a že už by mě nemělo nic překvapit. Ale bohužel překvapilo, a to fakt hodně. Vadila mi hlavně ta nebezpečnost. Jezdilo se ve skalách nebo po hřebenech, pod sebou jsme měli propasti. To jsem se chvílemi skutečně bál a řekl jsem si, že sem už nepojedu, že nejsem blázen a nebudu riskovat život. Pravda ale je, že už asi na ty nejhorší okamžiky zapomínám. Tak uvidíme (smích), ono to asi jinak nepůjde, když chci dosáhnout ještě lepšího umístění. Myslím si, že postupně, jak se tento sport stále vyvíjí, tak nás ty tratě budou překvapovat čím dál tím víc. Na všech tratích je vidět obrovský progres jen za poslední dva roky.

Pomýšlíte tedy ještě výš? Jaké máte plány do letošního roku?

Řeknu to asi takhle, uvidíme, jak to půjde. Nějaké věci jsme v přípravě zase změnili, takže se uvidí, co to přinese. Každopádně do sezony nastoupím a rád bych se dostal do světové TOP 10.

Jak je těžké skloubit práci s dráhou jezdce? Práce v zemědělství je sama o sobě větší část roku časově velmi náročná, cesty do zahraničí na závody rovněž. K tomu je třeba trénovat, a to nejen na motorce, ale jistě i fyzičku. Jak to všechno stíháte?

Popravdě dost blbě. Jak přípravy, tak závody v zahraničí jsou časově náročné. A to jsem vlastně vloni nejel žádný závod u nás a nebudu český mistrák jezdit ani letos. Máme menší rodinnou firmu, takže když  pak v pracovní sezoně jeden vypadne, je to pro zbytek o dost složitější a část mé práce musí vzít na sebe. Tímto bych jim chtěl poděkovat, bez jejich podpory bych si tohle dovolit nemohl. Ale co se týče samotné přípravy, tak je to v pohodě. Nemyslím si, že bych najezdil málo nebo nestihl něco odtrénovat. Asi by tréninkový plán vypadal jinak, kdybych to dělal jako profesionál, ale mně to takhle vyhovuje.

Endurový jezdec Václav Nedvěd se stal teprve třetím Čechem v historii co dokončil závod v rumunském v Sibiu.
Enduráka Nedvěda v Rumunsku nezastavily ani kroupy a prudký liják

Na jaké motorce jezdíte? Při závodech dostává neskutečně zabrat, budete na ní závodit i další rok?

Na staré motorce ještě dojedu zimu a na novou sezonu mám dvě nové KTM. Je pravda, že ty motorky dostávají hrozně zabrat, ale taky je pravda, že jsou opravdu skvělé a je to až neskutečné, co vydrží. Ony prostě musí vydržet. Nechci ani domyslet, co by se dělo, kdyby mě nechala ve štychu někde v horách, kde není signál. Jsou fakt spolehlivé a to vidím i na samotných závodech. Občas se někomu něco ulomí z doplňku nebo dílu, ale samotná motorka jede pořád. Prostě klobouk dolů před výrobci, vědí, co dělají.

Máte alespoň nějakého sponzora, podařilo se vám sehnat nějakou dotaci nebo si všechny závody hradíte sám?

Dostávám materiální podporu od sponzorů v podobě doplňků na motorku, olejů, oblečení atd. Ale sehnal jsem i finanční podporu z dotace Plzeňského kraje na podporu sportovců. A na letošní rok jsem dostal i podporu od KTM, za což jsem taky moc rád.

Getzen Rodeo 2023:

Zdroj: Pavlína Jansová

V posledních letech několik známých motokrosových či endurových jezdců vyráží prověřit svoje jezdecké schopnosti a zkušenosti na Rallye Dakar. Také by vás to lákalo?

No to je snad tajný sen většiny závodníků, ne? (smích) Jasně že by mě to taky lákalo. Ale teď určitě ještě ne, teď se chci ještě věnovat extrém enduru. Příprava na ten Dakar je odlišná a tolik času bych stejně neměl, abych to mohl kombinovat. O penězích nemluvě. Ono takhle od obrazovky ten Dakar vypadá možná jako pohodový výlet na motorce, ale tím, že do toho trochu vidím, tak si dovedu představit, co tam ti lidi prožívají. Především ti kluci ve třídě Original by Motul. To je kategorie pro dobrodruhy, jezdci spí ve stanu a vše, co na Dakaru mají, je jedna plechová bedna. Vím, jak u nás na závodech vypadá tělo po jednom dnu, a každým dalším se to rapidně zhoršuje. Já jsem zažil v Rumunsku pět závodních dnů typu rally a to bylo prozatím moje absolutní maximum. Nedovedu si představit další dni, po tom všem jsem měl problém dojet domů v autě, tehdy se mnou Pavlínka nebyla. Co pak ti kluci na tom Dakaru těch 14 dní, musí to být neskutečný zážitek na celý život a je fajn, když je bez následků. Smekám před každým, kdo ráno vyleze promrzlý z toho stanu, nasedne na motorku a jede ještě v zimě hodiny, než se udělá teplo. Možná se to jeví jako maličkosti, ale to vše se v tom závodě počítá. Dle mého ten, kdo to dokončí, musí být fakt tvrďák a má můj obrovský obdiv.