Příběh pivovarníků nyní vychází knižně a v publikaci je řada dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů z rodinného archivu. Autorkou knihy s názvem Pivovarníci Hlaváčkové: Jak se zrodili proslulí plzeňští sládkové je známá spisovatelka a novinářka Jana Poncarová.

„Knížka mapuje historii pěti generací pivovarníků z rodiny Hlaváčků od 19. století do současnosti. Při práci na knize jsme prošli celou řadu archivních materiálů, mluvili jsme s pamětníky, objevovali pozapomenuté příběhy, některé z nich poměrně osobní. V publikaci pak sledujeme, jak Hlaváčkové stoupali na vrchol, vypořádávali se s dějinnými zvraty i soukromými výzvami. Současně nahlížíme do nitra rodiny, která po několik generací žila pro pivo a s pivem,“ řekla Poncarová.

Petr Vlk ještě coby ředitel věznice a dnes již v civilu.
S vrahy se domluvíte dobře, říká končící ředitel věznice

Vyprávění začíná na konci 19. století, kdy si František Hlaváček pronajímá pivovar v Rabštejnu nad Střelou. O několik let později kupuje pivovar v Podmoklech a zakládá tak rodinnou tradici pivovarnictví. Jeho syn, také František, se po návratu z legií vydává po stopách svého otce, a nakonec se stává šéfem největšího pivovaru v Československu. Pro kariéru sládka v plzeňském Prazdroji se rozhoduje i jeho syn Ivo Hlaváček, někdejší ředitel pivovaru.

Na rodinnou tradici navázali také jeho synové Ivan a Jan Hlaváčkovi. Oba vystudovali na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Ivan Hlaváček pracoval v pivovaru do své emigrace na počátku osmdesátých let, jeho bratr Jan Hlaváček působil po celou svoji kariéru jako vrchní sládek a ředitel plzeňského pivovaru. Bratři Hlaváčkové jsou s pivovarnictvím v kontaktu dodnes a udržují památku svých předků.

Devatenáct příslušníků integrovaného záchranného systému i jednoho odvážného občana ocenilo město Plzeň za záchranu života.
Skalpovaný muž i novorozenec ze záchodu. Žijí díky oceněným hrdinům

„Každý z rodiny Hlaváčků prožil jiný příběh v jiné době. Nejvíce mě zaujalo, jak se láska k pivu a pivovarskému řemeslu předávala z generace na generaci. V knížce je řada dokumentů, které se ještě nikde neobjevily, jako třeba ukázky z dopisů rodiny Hlaváčků. V paměti mi utkvěl hlavně příběh pana Františka Hlaváčka, dědečka Ivana Hlaváčka, který si psal deník. Pan František si do něj poctivě zapisoval vše, co prožíval. Při práci na knize jsme tak k dispozici neměli jen historická fakta, ale i osobní prožitky jeho samotného, což bylo skvělé. Najednou si člověk uvědomil, jak František Hlaváček prožíval válku a dobu znárodňování pivovaru," vysvětlila dále autorka.

Na knize pracovala Poncarová zhruba rok. „Je ale třeba říci, že se pan Ivan Hlaváček věnoval hledání a třídění fotek a dalších dokumentů dlouhou dobu předtím, než jsem knihu začala psát. Tím se výrazně urychlil celý proces jejího vzniku. Spolupráce s celou rodinou byla opravdu moc příjemná,“ dodala Poncarová.