ZDĚŠENÍ STAROSTOVÉ

NP Šumava nedávno zveřejnil zprávu, jak se jelen Vincek, dlouhodobě sledovaný díky telemetrickému obojku, v poklidu na Šumavě dožil sedmnácti let. „Vincek nebyl co do stáří výrazným rekordmanem. Z téměř osmi set kusů jelení zvěře, která byla během minulé sezóny na území národních parků Šumava a Bavorský les a sousedící lesní správy Neureichenau, odlovena, dosáhli tři jedinci patnácti a další tři šestnácti let věku,“ uvedl Tomáš Peterka z NP Šumava.

Vincek zimu trávil vždy v přezimovací obůrce Paště, po otevření obůrky se toulal po oblasti dnešního bezzásahového území obou národních parků. Jenže teď se šumavským jelenům chystá temná budoucnost a právě přezimování v jedné z deseti obůrek, kam je láká připravená potrava a pocit bezpečí, by jim mohlo být osudným. „Národní park se rozhodl, že zlikviduje jelení zvěř na Šumavě, protože dělá škody na cenných dřevinách. Je to zajímavé. Jednomu živočišnému druhu, kůrovci, se nechávají zplundrovat tisíce hektarů lesa s tím, že jde o přirozený přírodní proces, do kterého se nemá zasahovat. A jiný živočišný druh park míní vybíjet. Představovali si, že nalákají zvěř do přezimovacích obůrek a tam ji vybijí. Tak to bylo v koncentráku, to je genocida,“ řekl Deníku starosta Modravy Antonín Schubert, který tento záměr tvrdě kritizuje. „Ono už je otázkou, jestli by se měla jelení zvěř v národním parku lovit takovým způsobem, jakým se loví. Každoročně se tu vystřílí zhruba tisíc kusů vysoké,“ tvrdí Schubert.

Fakt, že NP Šumava chtěl střílet jelení zvěř v přezimovacích obůrkách, potvrdila Deníku i starostka Borové Lady Jana Hrazánková. „Tento návrh zazněl na jednání o připravovaných zásadách péče o národní park. Musím říci, že to jsem vylétla. Já jsem zásadně proti, je to prasárna. To už mohou tu zvěř rovnou trávit,“ řekla Deníku Hrazánková.

PARK SE NEVZDÁVÁ

Podle náměstka ředitele NP Šumava Jana Kozla navrhla správa parku zapracovat lov jelení zvěře v obůrkách do zásad péče o národní park. Národní parky početnost jelení zvěře podle něj regulují, protože to ukládá zákon. „V národních parcích se zvěř regulovat musí. Naše péče o zvěř vychází mj. ze zákona o myslivosti, který ukládá vlastníkům honiteb, aby zvěř regulovali, tudíž ji lovili. Umožňuje přitom vyjmenované způsoby lovu. Za určitých podmínek lze podle tohoto zákona zvěř lovit i v přezimovacích zařízeních. Není to věc, která by byla obvyklá v měřítku České republiky, v měřítku střední Evropy se ale používá. Je tomu tak například v Národním parku Bavorský les,“ řekl Deníku Kozel.

Doplnil, že i když jde podle něj o legitimní metodu, Správa NP Šumava akceptuje názor pracovní skupiny a do návrhu zásad péče o národní park ji nezapracuje. Neznamená to ale, že by park od této myšlenky zcela ustoupil. „Můžeme tuto metodu použít, aniž bychom ji měli v zásadách péče. Každý uživatel honitby, pokud má přezimovací obůrku, může v ní za určitých podmínek zvěř lovit. To jasně říká zákon o myslivosti,“ uzavřel Kozel.

Reakce NP Šumava na zveřejněný článek:

Přirovnávat regulaci jelení zvěře k hrůzám nacistických koncentračních táborů je od pana starosty Antonína Schuberta přinejmenším přestřelené. Článek uveřejněný v dnešním DENÍKu je bohužel na tomto nemístném přirovnání postavený celý! 

Vedle zcela nemístného příměru pan starosta navíc v mnohém neříká pravdu. Třeba jen to, že Správa chce jelení zvěř vybít, je nesmysl a pan starosta, jako člen Rady NP Šumava a člen pracovní skupiny pro přípravu zásad péče o NPŠ, to dobře ví. Stejně dobře ví, že regulace jelení zvěře je nutná, ale v žádném případě ji nechceme vybíjet, jak tvrdí a tak spojení nacistických koncentračních táborů s managementem zvěře je opravdu za hranou.A ještě k přezimovacím obůrkám. Možnost regulace početnosti jelení zvěře v těchto zařízeních jsme v rámci transparentního projednávání skutečně navrhli do zásad péče, a to z několika důvodů. Lovit jelení zvěř je stále složitější, protože díky její dlouhodobé regulaci, kterou provádí NP Šumava od svého vzniku, je jelení zvěře méně, a hůře se i, díky stále divočejší přírodě na území NP Šumava vyhledává. Do tohoto procesu také vstoupili vlci, díky kterým je jelení zvěř také obezřetnější. Lidská regulace je však i nadále nutná.

Dalším důvodem je to, že připravované zásady péče se v mnohém přibližují managementu uplatňovanému v Národním parku Bavorský les – však nám jej mnozí dlouhodobě dávají jako vzor, včetně pana starosty Schuberta – a v NP Bavorský les tuto možnost regulace využívají. A v neposlední řadě je nutnost efektivní regulace početnosti spárkaté zvěře aktuálním celorepublikovým tématem, které bylo předmětem loňské novely zákona o lesích. Ministerstvo zemědělství ČR dokonce v září 2019 vydalo metodický pokyn, ve kterém doporučuje všem orgánům státní správy myslivosti mimo jiné to, aby povolovali některé způsoby lovu, a to právě včetně lovu zvěře v přezimovacích (zařízeních) obůrkách. Ano, tento způsob lovu zvěře v mnohém vyvolává emoce a je předmětem debat mezi odbornou i laickou veřejností, ale přirovnávat to k hrůzám páchaných na lidech během 2. světové války je opravdu odporné.