I když jsou dle mykologů splněny všechny podmínky pro růst hub, je prázdninové houbaření smutnější. Roste málo oblíbených druhů. Najít se ale dají vzácnější druhy i houby, které lidé příliš neznají, a tak se je bojí sbírat.

„Podhůří Šumavy i Šumava jsou zajímavé druhovou nerovnoměrností. Roste například dostatek bezprstenných muchomůrek, tzv. pošvatek, lišek obecných a dokonce i ryzců syrovinek, které jsme v minulých desetiletích nacházeli jen vzácně. Je málo nejžádanějších druhů – hřibů smrkových. Najdou se v místech s vyšší hladinou spodní vody, při lesních cestách a v trávě při okraji smrčin,“ uvedl klatovský mykolog Svatopluk Ján.

Začínají se vyskytovat holubinky. Mnoho houbařů se ale jejich sběru vyhýbá, protože se v nich nevyznají a neumějí je bezpečně určit. A vzhledem k počtu druhů, různé barevnosti a tvarové rozmanitosti to opravdu není snadné. Určování holubinek je pro běžného houbaře dle Jánových slov horor. „Především je důležité poznat, že jsme sebrali holubinku, nikoliv jinou podobnou stopkovýtrusnou houbu. To zjistíme prohlédnutím plodnice. Holubinky nemají zbytky vela, tedy závoj, plachetku nebo pavučinku. Charakteristická je pro ně křehká dužnina, která se vylamuje jako třeba dužnina jablka. Jiné jim podobné houby, jako například muchomůrky, se při loupání štípou v dlouhých šupinách. Na spodu klobouku holubinek jsou lupeny. Příbuzné ryzce mají v pletivech navíc mléčnice a po poranění z nich teče ‚mléko‘,“ popsal mykolog.

JEDNA JE JEDOVATÁ

Jen v Evropě roste asi 250 druhů holubinek a v ČR 150, přičemž asi 50 jich je v přírodě hojnějších. Většina z nich jsou jedlé druhy, menší skupina patří mezi nejedlé a jen jedna je považována za jedovatou – holubinka vrhavka. Ale ani ta není vážným rizikem, neboť je nepoživatelná pro výrazně palčivou chuť a málokdo by ji snědl. „Ohromnou výhodou při sběru je, že holubinky můžeme přímo v lese zasyrova ochutnávat. Ukousneme kousek dužniny z okraje klobouku tak, aby sousto obsahovalo něco z lupenů a kousek z třeně. Nepolykáme, jen žvýkáme minimálně 20 vteřin a pak vyplivneme. Podle zjištěné chuti holubinky rozdělujeme na jedlé a nejedlé. Chuť u většiny, téměř dvou třetin druhů, je příjemná, nasládlá nebo mírná. Tyto holubinky můžeme bez obav použít ke zpracování. Některé druhy jsou palčivé, hořké, trpké nebo nakyslé, ty jsou pro jídlo nevhodné nebo přímo nepoživatelné,“ poradil Ján s tím, že jde o pravidlo, které platí jen u holubinek – u jiných hub by mohlo dojít k otravě.

Nejkvalitnější a pro jídlo nejvhodnější jsou holubinky nazelenalá, kolčaví, namodralá, mandlová, celokrajná, jahodová, odbarvená a bukovka. Tyto druhy rostou v podhůří Šumavy i na Šumavě, holubinka kolčaví jen ve vyšších polohách.