Lidé ho ale skončit nenechali. Pomocnou ruku oblíbenému pivnímu studiu, kde je možné ochutnat piva z různých pivovarů včetně těch malých, podali štamgasti i jeden pivovar, a tak nakonec Sekyra přehodnotil své rozhodnutí a bar znovu otevřel. „Rok zavřená hospoda je ale velký problém. Je těžké rozjíždět ji znovu bez peněz, bez zásob, bez zaměstnanců,“ přiznává.

Sekyru podržel jeden menší pivovar z Plzeňského kraje, kde mu s jeho pomocí uvařili speciální pivo z biosladů, které mu prodali jen za výrobní cenu, bez marže. To bylo při znovurozjezdu velkým přínosem. A pomohli i štamgasti a kamarádi, kteří svého hospodského drželi už během vládních zákazů a nezapomněli ani teď, kdy se lámal chleba. Mezi těmi, kdo opakovaně podpořili bar bojující o přežití, byl i Petr Kohan.

Vybralo se dost peněz

„Martin se snažil udržet, jak to jen šlo, ale jednoho dne se nám svěřil, že už to nedává a nemá na placení účtů. Tak jsme se s Jirkou Rubášem rozhodli, že mu pomůžeme. Máme takový klub, kde jsou super lidi nějakým způsobem spojení s MBB, a tak jsme oslovili je i lidi mimo tuto skupinu, s prosbou o pomoc. Vybralo se celkem dost peněz, které jsme předali Martinovi, aby mohl zaplatit dluhy. A to jsme pak ještě zopakovali. Byl dojatý, že na něj lidi myslí a pomáhají mu,“ uvedl Kohan s tím, že všichni byli rádi, když Sekyra změnil názor a rozhodl se, že to ještě zkusí.

Před otevřením proto Sekyrovi kamarádi udělali brigádu, dali bar „do pucu“, a jako dárek nechali opravit a znovu potáhnout barové židle. „Rozhodli jsme se pomoci našemu kamarádovi, protože to, co dělá, dělá s láskou a dal do toho doslova vše! A toho je třeba si v dnešní době vážit a podporovat to. Když selhala vláda, která jen slibovala a nic nedodržela, přišli na řadu kamarádi,“ uzavřel Kohan.

„Pevně doufám, že teď už vydržíme. Hospoda není postavená na mě, ale na štamgastech a na mých kamarádech, kteří mi pomáhají tím, že se střídáme za barem. Všichni máme svoji práci, které se nemůžeme vzdát. Já třeba autodopravu, která mě za covidu zachránila,“ vysvětlil Sekyra. Lehké to nemá. „I přes pomoc brigádníků není výjimkou, když dělám 18 hodin denně,“ uvedl majitel podniku s tím, že doufá, že brzy se vše vrátí do starých kolejí a podnik bude opět plný. Hosté se sice vracejí, ale pomalu, někteří se bojí.