Dvojice se tu střídá denně při ranním krmení ryb nebo při pátečním odpoledním prodeji. „Zda jde o víkend nebo pracovní den, léto či zimu, na to ohled brát nemůžeme. Zkontrolujeme čtyřiadvacet nádrží, z nichž má každá objem deset kubíků. Rozdělíme granule a frčíme pryč,“ usmívá se Bednář. Před rokem musel s kolegou vyměnit po sedmileté nečinnosti popraskané kohoutky, zmodernizovat vzduchotechniku a pustit se do odchovu šupináčů. Ne ledajakých, protože tandem se kromě klasických kaprů, pstruhů, candátů či štik orientuje na jesetery. „Máme jich tady pět druhů a třeba ti s přívlastkem sibiřští váží skoro šest kilogramů. Do jezírek nebo na talíře,“ dodává Bednář.

Myšlenka využít odpadní teplo z hrubé válcovny se v tehdejším průmyslovém gigantu Rokycanska narodila roku 1984. S tím, že se tu dařilo tilápiím a africkým sumečkům, pro které byla teplota ideální. Jenže o devět let později železárny prošly krizí a o areál pak projevili zájem rybáři z Klatov. Fungovali tu do roku 2015 s důrazem na výtěr kaprů do svých rybníků. Následovalo šestileté hluché období a nynější vzkříšení.

Návštěvníci úterních trhů v Rokycanech už nezaregistrovali, že tu řádil vandal
Výzdoba rokycanské kašny, kterou poničil vandal, už je zpátky