Druhá největší jízdárna ve střední Evropě, národní kulturní památka a architektonický klenot, vévodí dnes osadě Světce (také se jí říká Svatá, Tachované používají obě pojmenování) na okraji Tachova. Jízdárna je dnes hlavním cílem turistů, místo má ovšem spoustu dalších zajímavostí, navíc je opředeno tajemstvími a pověstmi.

GENIUS LOCI

Třeba tou o 14 svatých pomocníčcích. „Na návrší stával velký balvan, na němž byly patrné miskovité prohlubně po dávných pohanských rituálech. Náhle se na kameni počalo objevovat 14 malých světélek,“ praví pověst. Zvěst se rozšířila a začaly sem proudit davy věřících i zvědavců. Křesťané se sem chodili modlit, ovšem jeden rytíř jim to překazil. Propadl se do země a zbyla jen podkova po jeho koni. Od té doby sem sedláci vodili nemocné koně, kteří se vždy uzdravili.

Tolik stručně jedna z pověstí. Místo má skutečně genius loci, což potvrdil kastelán tachovského zámku Pavel Voltr, který je v jízdárně průvodcem. „No jasně, že na Svaté je genius loci. Je znát i přes den, zvláště pak u ruin zámku a pozůstatků klášterního kostela. Je už i tak silný, a pak právě při večerním osvětlení – při prohlídkách vynikne ještě více,“ říká kastelán.

Letní kino Planá
Letní kino v Plané sklidilo úspěch

Podle něj ruiny zapůsobí úplně na každého návštěvníka a v jakémkoli denním čase i v jakémkoliv ročním období. „Doporučil bych určitě při západu slunce a nebo procházku celou osadou ve vrcholných podzimních barvách. Nádherné jsou ruiny i v zimě – když jsou zasněžené. A jízdárně sníh taky moc sluší.“

MAGICKÉ PROHLÍDKY

V osadě se pravidelně konají netradiční večerní prohlídky pro veřejnost. „Vždy v druhém týdnu v listopadu. Jsou převážně určeny dětským návštěvníkům. Chtěli jsme právě těmito večerními prohlídkami představit a vlastně alespoň trochu oživit velmi zajímavé až záhadné příběhy, které se přímo k osadě Světce vztahují,“ vysvětluje Voltr s tím, že při prohlídkách ožívají postavy, které jsou v minulosti Světců zmiňovány.

„V jedné německé knížce je osada popisována původními německými obyvateli jako malebné místo, kde člověk najde vlastně všecko co k romantice patří. Domky v údolí, kam brzy ráno přichází sluneční paprsky, knížecí alej, Agláino údolí proti proudu Mže, pěší stezky, skály nade Mží, ale i louky, mohutné stromy, všudypřítomný klid a řada tajuplných míst,“ připomíná kastelán.

PÉČE O HISTORII

Nad velkolepou a naštěstí již zachráněnou jízdárnou najdeme ruiny plánovaného zámku, které pohlcuje čím dál víc příroda. „Moc bych si přál, aby do budoucna proběhlo alespoň částečné zajištění ruin, aby odborníci dokázali navrhnout řešení, aby tu ruiny zůstaly zachované napořád,“ přeje si.

Zachránit se podařilo bývalý klášter, kde je dnes střední průmyslovka.

S procházky přírodou Českého lesa.
FOTO: K výročí uspořádala Správa CHKO vycházku Českým lesem

S velkou láskou a obdivem museli podle Voltrova mínění k celé osadě přistupovat i poslední šlechtičtí majitelé, Windischgrätzové. Generál Alfred I.tam směřoval obrovské investice. Se Svatou je velmi spojována i jeho dcera Mathilda (v bývalém klášteře měla tzv. vdovské letní sídlo) nebo další princezna Aglaia, podle níž je pojmenováno údolí. „I když posledních 20 let ožívá osada hlavně v létě turistickým ruchem a objevují ji tak další a další příznivci, pořád si ale zachovává svůj klid, krásu a myslím, že i tajemství. Stejně tomu je i v jízdárně. Mám moc rád, když po koncertu všichni návštěvníci odejdou a jízdárna se zase ponoří do ticha a je slyšet jenom pro jízdárnu tak typické ruchy a šumy,“ vyznává se kastelán.

A JEŠTĚ TUO VODNÍKOVI…

Závěrem, jako bonus, ještě stručně jedna pověst, která se k osadě váže. Za Tachovem je mlýn, nazvaný Strašidelný. Vždy o půlnoci sem chodil vodník opékat si ryby. Mlynářka mu musela připravit vše potřebné, v noci ale ve mlýně nikdo být nechtěl. Všichni se báli. Až jednoho dne přišel do Tachova medvědář a slíbil mlynářovi, že jej vodníka zbaví. Zůstal i s medvědem ve mlýně a když vodník přišel, chlupatá tlapa mu ryby vzala. Vodní mužík chtěl nezbedníka vytrestat, medvěd vylezl zpod kamen a hnal jej pryč. Od té doby se vodník ve mlýně zastavil už jen jednou a ptal se, jestli mlynář pořád má tu vzteklou kočku. Když se dozvěděl, že ano, a že má mladé, vodník nadobro zmizel.