VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dodnes používám některé tátovy finty, říká dcera fotografa Heckela

Plzeň – Měla to být jeho poslední expedice. Pak už chtěl plzeňský rodák a známý fotograf Vilém Heckel pověsit výpravy do velehor na hřebík. V roce 1970 se vydal do peruánských And s dalšími čtrnácti Čechoslováky.

7.6.2018
SDÍLEJ:

Helena HeckelováFoto: Deník / Milan Říský

„Říkal, že už je starý a nemá tak dobrou kondici jako mladší kluci. Fyzičku si ale stále udržoval. Protože tehdy nebyly posilovací stroje, táta si na nohy vázal cihly, seděl na posteli a zvedal je,“ vzpomíná jeho dcera Helena Heckelová, která sice žije v Praze, ale do Plzně nyní jezdí připravovat podzimní výstavu věnovanou stému výročí narození svého otce. Malá ochutnávka jeho děl je k vidění v Plzni ve Smetanových sadech.

Poslední dopis adresovaný manželce napsal Vilém Heckel v den svých 52. narozenin. Zmiňuje se v něm o nešťastné smrti svého kamaráda Ivana Bortela, jenž uklouzl a zřítil se z třicetimetrové výšky. Ještě tragičtější však byly následující dny, kdy pod lavinou bahna, kamení a ledu způsobenou zemětřesením zahynul zbytek expedice.

Jaké máte vzpomínky na 31. květen 1970?
Mně bylo čtrnáct let. Zpráva se rychle šířila, věděli jsme ji téměř okamžitě. V té době se měl ale táta s Arnoštem Černíkem (pozn. red.: spisovatelem a horolezcem) a Valeriánem Karouškem (pozn. red.: sochařem) od výpravy oddělit a jet do vnitrozemí. Máma ani rodina Karoušků a Černíků hrůzné zprávě nevěřila. Všichni si mysleli, že katastrofě unikli.

Kdy jste definitivně ztratili naději?
Za tři čtyři měsíce. V základním táboře se ale nenašla žádná těla. Bylo to šílené období. Kromě toho Japonci, kteří zázrakem pohromu přežili, říkali, že nějaké bělochy viděli. Měli jsme naději, že mohli po takovém šoku ztratit paměť a stále žijí. Až po roce jsme dostali z peruánské ambasády potvrzení, že táta zemřel.

Vy jste nakonec vystudovala fotografii, ačkoli si to váš otec nepřál. Chtěla jste po něm převzít štafetu?
Podle něj to nebyla práce pro ženské, on sám tahal vždycky s sebou spoustu věcí. Měla jsem to od něj zakázané. I když jsem původně chtěla studovat keramickou nebo výtvarnou školu, nakonec jsem si podala přihlášku na grafickou školu a fotografii vystudovala.

Zasvěcoval vás už jako malou do své práce?
Odmalička jsem měla svou flexaretu. Když se třeba chystal fotit krajinu, koukl na oblohu a uviděl mraky, okamžitě jsme vyjeli. Na dobrý snímek byl ochoten čekat klidně dvacet minut. Dodnes používám některé finty, třeba při svícení.

Mohla jste do temné komory?
Milovala jsem tam sedět. Byly to vzácné okamžiky. Hodně času trávil v pražském ateliéru, takže doma dělal výjimečně. Seděla jsem a ani nedutala.

Absolvovala jste s ním nějakou túru?
Ne, to spíš moje o jedenáct let starší sestra. Já jsem byla ještě prtě. Na spoustě fotek, které jsou z Čech, zachytil právě ji, později i jejího manžela. Mám třeba fantastické fotky, jak spolu kempují. Občas vzal mě a mámu na jednodenní výlet, třeba na Karlštejn. Ale přes noc jsem s ním nikdy nebyla.

Ozývala se ve vás tátova dobrodružná duše?
Chodila jsem do hor, jezdila na lyžích… Přišlo mi to ale přirozené. Když žijete s takovým člověkem, není to nic výjimečného. Po škole jsem nastoupila do výzkumného leteckého ústavu. Pak jsem pracovala s geology. To mě hodně bavilo, protože se fáralo, chodilo po horách. Teď fotím u památkářů krásné restaurátorské věci.

Otec se věnoval reklamní fotografii a byl v ní úspěšný. Známý je jeho snímek americké miss z roku 1957, která pózuje u vozu Škoda Felicia. Podnik díky tomu získal 15 tisíc objednávek v USA. Bral reklamní fotografii jako nutné zlo, jak vydělat peníze, aby mohl odcestovat do hor?
Rozhodně ne. Každá zakázka pro něj byla určitá výzva. Myslím, že je to z jeho práce znát.

Před několika lety dorazila do Čech Charlotte Sheffieldová, právě ona Miss USA, která pózovala v reklamě na škodovky. Jaké bylo setkání?
Jako kdyby se shledala s tátou. Vzala mě kolem krku. Pamatovala si spoustu detailů z focení v roce 1957. Špatně chodila, po pádu má problémy s pánví, takže byla na vozíku. Ale když se někde měla fotit, tak vypnula tělo a tvářila se jako profesionálka.

Mimochodem, vy jste svému otci někdy stála modelkou?
Na většině fotek má lidi. Říkal, že tomu dávají šmrnc. Pózovala jsem občas, když jsem s ním vyrazila na nějakou pracovní cestu.

Když jste měli třeba rodinnou oslavu, zdokumentoval ji otec, nebo to nechal na někom jiném?
Mám spoustu fotek. Sestře jako prvorozené vytvořil fantastické album, kam jí ještě maloval různé obrázky. Mě také fotil, ale už moje snímky strkal do krabice (smích).

Až v roce 2012 jste se rozhodla zdigitalizovat jeho archiv čítající přes 70 tisíc negativů…
Vlastně ještě za jeho života se o archiv starala celá rodina. Vyvolával si filmy, pak si k tomu dával kontakty. A my všichni jsme buď stříhali, nebo číslovali, dávali do pytlíků.

Kde máte všechny negativy uschované?
V jednom velkém stole. V každé krabici je 500 kusů. Jsou pečlivě katalogizované. Každý snímek má své číslo. Když si určitý vyberete, do deseti minut ho najdu.

Ale váš otec k fotkám nepsal popisky. Předpokládám, že dohledat informace bylo dost náročné.
Továrny, ve kterých pracoval, už dneska téměř nikdo nepozná. Přírodu nebo hory měl alespoň částečně rozdělené, ale průmysl vůbec.

Co vás při procházení archivu nejvíc překvapilo?
Věděla jsem, že fotil hory, krajinu, průmysl, ale o autech jsem to vůbec netušila. Můj přítel Pavel si zařizoval kancelář a chtěl tam mít velké fotky aut. Když jednou procházel kolem šanonů, ve kterých jsou kontakty z každého negativu, uviděl nápis Auto moto v krajině. Vytáhl šanon a zjistil, že jsou tam úžasné věci. Zůstala jsem na to koukat. Udělaly se první fotky a byla to bomba.

Teď je ve Smetanových sadech výstava připomínající vašeho otce. V říjnu se navíc uskuteční v Západočeském muzeu Plzeň rozsáhlá retrospektivní expozice. Kromě fotek zde budou také jeho osobní věci. Co návštěvníci uvidí?
Boty, které nosil při expedici v Pákistánu. Měl je u sebe náš známý horolezec. Bude tam tátovo horolezecké lano. Našla jsem nádherné výuční listy, občanský průkaz, který jsme neodevzdali, cestovní pas a také poslední dopis. Nebudou chybět fotoaparáty. Ale vlastně téměř všechny zůstaly v Peru. Máme jen ty úplně nejstarší. Táta totiž všechno rozdal. Třeba horolezci Honzovi Červinkovi, s nímž vznikly legendární fotky, jak je vyčerpaný a opírá se o cepín, dal rolleiflexu. Doma mám neskutečně málo originálních fotografií. I na výstavách, které měl, všechno rozdal.

Obdarovával rodinu, přátelé?
Každého. Chodí mi neskutečné množství zpráv od lidí, že mají doma tátovy fotky. Je to neuvěřitelné.

Zmiňovala jste poslední dopis. Co v něm píše?
Táta psal vždycky dlouhé dopisy, protože mu v podstatě sloužily jako deník a poznámky pro psaní knih. Líčí, jak Ivan Bortel uklouzl a zahynul. Popisuje, jak budou s kamarády držet stráž. Ovšem končí úplně fantasticky. Loučí se s rodinou a poznamenává, že má hory stejně rád a bude se do nich vracet.

Vilém Heckel
➤ Narodil se 21. května 1918 v Plzni
➤ Vyučil se portrétním fotografem v ateliéru Chmelík
➤ V roce 1937 publikoval reportážní fotografie z pohřbu prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v časopisu Světozor, začal přijímat zakázky na reklamní a dokumentační fotografie od velkých průmyslových podniků, jako třeba Zbrojovky Brno, Škody Plzeň, automobilky Škoda nebo výrobce motocyklů Jawa
➤ V 50. letech se začal aktivně věnovat horolezectví, nejdříve zdokumentoval československá pohoří, poté absolvoval zahraniční expedice do velehor
➤ Vydal řadu publikací se svými snímky
➤ 31. května 1970 zemřel pod lavinou bahna, sněhu a kamení při zemětřesení na úpatí hory Huascarán v Peru

Autor: Klára Mrázová

7.6.2018 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Bankovnictví a finanční služby - Bankovnictví a finanční služby Krupiéři 16 000 Kč Krupiéři krupiéři. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 20000 kč. Volných pracovních míst: 7. Poznámka: Místo výkonu práce ve všech provozovnách zaměstnavatele, zejména pak v provozovně na adrese Česká Kubice 64., Znalost AJ + NJ a zkušenosti s pozicí krupiéra jsou výhodou. Je požadována flexibilita a spolehlivost. Požadujeme příjemné vystupování, zaškolení probíhá na místě., Nabízíme: doprava z Domažlic zdarma, Nutný e-mailový kontakt.. Pracoviště: Trans world hotels & entertainment, a.s., 345 32 Česká Kubice. Informace: Jana Plasová, +420 603 440 803. Doprava a logistika - Doprava a logistika Skladník 22 000 Kč Skladníci, obsluha manipulačních vozíků skladník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: vyučení, zaměstnavatel si může vyžádat doložení výpisu z Rejstříku trestů, pracovitost a komunikativnost, průkaz VZV a znalost staveb. materiálu výhodou., Nabízíme: dobré finanční ohodnocení + další motivační benefity., Pracovní poměr: HPP na dobu určitou (sml na rok, z toho 3 měs zkušební doba, pak prodloužení na dobu neurčitou)., Kontakt: Jitka Dokulilová, tel. 603 233 893, e-mail: j.dokulilova@karpem.cz.. Pracoviště: Karpem a.s. - stavebniny domažlice, Cihlářská, č.p. 629, 344 01 Domažlice 1. Informace: Jitka Dokulilová, +420 603 233 893. Cestovní ruch a hotelnictví - Cestovní ruch a hotelnictví Recepční v hotelu 21 000 Kč Recepční v hotelích a dalších ubytovacích zařízeních recepční. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 21000 kč, mzda max. 22000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Znalost NJ, AJ výhodou. Požadujeme příjemné vystupování,spolehlivost a časovou flexibilitu. Zaškolení probíhá na místě., Nabízíme: doprava z Domažlic zdarma, jídlo a pití, firemní ošacení, možnost ubytování., Nutný e-mailový nebo telefonický (PO - PÁ 8:00 - 14:00 hod.) kontakt.. Pracoviště: Trans world hotels & entertainment, a.s., 345 32 Česká Kubice. Informace: Jana Plasová, +420 603 440 803. Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 14 000 Kč Uklízeči a pomocníci ve zdravotnických a sociálních zařízeních Pradlena. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: umět šít a zvládnout drobné opravy prádla na šicím stroji., Plat: 14 000,- Kč + osobní příplatek., Nutný telefonický kontakt.. Pracoviště: Městské centrum sociálně rehabilitačních služeb - domov pro seniory., Baldovská, č.p. 638, 344 01 Domažlice 1. Informace: Petra Vařechová, +420 379 725 853.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miroslav Žižka přednáší o bezzásahovém území Čerchovského lesa.
3

V Domě přírody se sešli příznivci Českého lesa

Ilustrační foto.

Moštování ovoce v Peci pod Čerchovem

Kouč Vrba: Můžeme jen překvapit

Madrid (od zvláštního zpravodaje) - Fotbalisty Viktorie Plzeň čeká večer v Madridu boj s domácím Realem.

Urazil zrcátko a ujel. Viděli jste ho?

Minulý týden v pátek ráno projížděl neznámý řidič mezi křižovatkou na Lazce a Horšovským Týnem. Poškodil projíždějícímu vozidlu zrcátko a ujel.

Rvačka před bowlingem a velká oprava lipenského expresu: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 22. října 2018.

ANKETA: Kteří hokejisté by teď hráli za Československo?

Zahrajte si na hokejového trenéra. Deník v souvislosti se stoletým výročím vzniku Československa připravil mimořádnou anketu. Jak by nyní vypadal společný tým, který by tvořili hráči obou zemí? 

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT