Třeba na to, jak se vyučil zámečníkem, chtěl s kamarádem do tehdejšího Západního Německa, chytli ho, v Plané vyslýchali a soud ho poslal na uran do Jáchymova a pak nastoupil na vojnu do Karviné k takzvaným pétépákům. Oženil se, a s paní Alžbětou měli dva syny, dnes má 4 vnoučata a tři pravnoučata. Jeho velikou celoživotní zálibou je myslivost.

„Mám tady slepice, o které se starám, létá mi sem i divoký kačer s kačenou a včera jsem posekal zahradu těsně před bouřkou,“ ukazuje na zahrádce v Podhradě a říká, že některé kuřičky mu ale nedávno vzala liška. „Jsem myslivec, jenže na některé posedy už nevylezu,“ dodává, a vzápětí z domku přináší veliký pamětní gratulační list, jež dostal od mysliveckého spolku ke svým devadesátinám. „Hasiči a myslivci dělali na vesnici kulturu. A hlavně, sázeli jsme lesy,“ začíná vyprávět svůj životní příběh.

Životní optimismus nikdy neztratil

Zdroj: Youtube

Ten ho ale odvál od myslivosti až do uranových dolů. Se svým kamarádem chtěli totiž jako ještě neplnoletí odejít do tehdejšího Západního Německa. „Jeli jsme vlakem, byli jsme ozbrojení pistolemi. Vystoupili jsme ve Svojšíně, šli pěšky do Tachova a pak do Písařovy Vesce,“ vzpomíná pan Jan a pokračuje: „Jenže kamarád se zalekl, pistoli odhodil už ve vlaku, a já zůstal pak sám. Jenže na hranicích mne chytli, a na dva měsíce zavřeli na samotku v Plané. Nastaly výslechy a soud v Plzni mne odsoudil na čtrnáct měsíců prací na uranu v Jáchymově. Tam jsem se setkal se svým otcem, kterého zavřeli jako kulaka už dříve,“ líčí roky po druhé světové válce.

Ilustrační foto.
Náklady na sociální služby v Chebu rapidně rostou, kraj městu pomůže

Po propuštění musel nastoupit na základní vojenský výcvik do Karviné k PTP tedy Pomocným technickým praporům.

Jan Sláva si zachoval celý život optimismus, a na dotaz, kde se je mu nyní nejlépe bez váhání odpovídá: „Tady…“ Tedy na zahrádce a v domku v Podhradě. Jak sám říká, postavil ho svýma rukama v místech, kde původně byly bažiny.