„Člověk, který dokáže opustit živého tvora a nebo ubližovat zvířátkům, nemůže mít nikoho rád," řekl Zdeněk Srstka, český sportovec-vzpěrač, herec, kaskadér a moderátor, při návštěvě mířkovského útulku pro staré a týrané koně.
Ačkoli zde byl poprvé, se všemi obyvateli statku se okamžitě skamarádil.
„Se zvířaty jsem vlastně celý život. Už jako desetiletého kluka mě maminka poslala na statek ke strýčkovi, který měl velké hospodářství. Musel jsem samozřejmě pomáhat. Nejraději jsem se staral o zvířata. Dojil jsem ručně krávy, což nebyla legrace, a koním jsem vždycky tajně přilepšoval. Nejmilejší mi byli malí býčci. Když se jim něco nelíbilo, přimáčkli mě ke zdi a já s nimi zápasil," zavzpomínal Srstka.
I dnes žije Zdeněk Srstka na venkově obklopen zvířátky.
„Mám králíky, slepičky, pejsky, kočičky a se všemi mluvím. Přišel jsem na to, že jsou to neuvěřitelně chytří tvorové, včetně slepic. Příroda je pro mě chrám Páně. Tady si člověk uvědomí, že není stvořen jen k práci a dnešnímu fofru, " pokračuje Srstka.
Pobyt mezi zvířaty si užíval a mezi drbáním a mazlením s koňmi vzpomínal i na své zážitky s orangutány Ňuninkou a Ňuňákem, jimž byl v ZOO v Ústí nad Labem za kmotra.
„Ňunák má dnes 120 kilo a když tam přijdu, žárlí na mě. Když jsme společně točili, musel jsem k nim a sedl jsem si vedle Ňuninky a dával jí třešně. Ňuňákovi, který seděl na vedlejší větvi, jsem také dal. On ty třešně snědl jako člověk a začal po mě střílel pecky. Oba mě ale vzali na milost, když mě ošetřovatel podal kartáč, abych je učesal. Ňuninka mi ho hned vzala, přitáhla si mně a začala česat ona mě."
