Oblíbený i kritizovaný český režisér Zdeněk Troška bývá nazýván nekorunovaným králem české pohádky. I proto byl letos hostem druhého ročníku horšovskotýnského filmového festivalu Juniorfest, kde mu byla na zámku slavnostně předána Zlatá rafička, cena za přínos českému filmu pro děti a mládež.
Studoval jste lyceum ve Francii. Nechtěl jste se tam někdy vrátit?
Ne. Přestože jsem tam dlouhá léta žil, tak Francii rád nemám. Nesedí mi mentalita Francouzů, považuji je za příliš přezíravé, pyšné, snad i arogantní. A s českou náturou se to vůbec nedá srovnat. Já naturelem tíhnu spíše k Itálii a především Rusku. Kdykoli mohu, tak jezdím do Ruska. Miluji Moskvu, Petrohrad, ale třeba i Kyjev a Ukrajinu.
A jaký máte vztah k Chodsku?
K Chodsku mám odjakživa vřelý vztah. Už jako děti jsme sem jezdily na výlety a četl jsem Jindřicha Šimona Baara. Hanýžku a Martínka, Paní komisarku, Farskou paničku, měli jsme od Baara doma skoro všechno. V patnácti letech jsem pak přečetl Borovici od Jana Vrby, a to byla kniha, která mě vzala ohromným způsobem. Kdybych mohl, dal bych ji jako povinnou četbu všem. Díky ní by skutečně lidé poznali, co je strom, a vypěstovali si lásku ke stromu a přírodě.
Jakým způsobem vybíráte pohádky, které se rozhodnete zfilmovat?
Pohádky miluji od dětství, ale pro film musíte vždy najít pohádku, která má děj natolik obsažný a silný, aby vydal na celovečerní film. Film Nejkrásnější hádanka například vznikl spojením dvou pohádek Jana Drdy – O princezně, která hádala, až prohádala a O Matějovi a Majdalence.
Nebyl jste někdy v pokušení natočit si něco jiného než pohádku nebo komedii? Nějaké vážné drama, thiller či krimi?
Ne, nikdy. Toho je v životě okolo nás dost. Stačí si otevřít noviny a je to jedna hrůza vedle druhé. Televizní noviny jsou jenom černá kronika, střílečky, mordy, násilí a agrese. Já chci svými filmy lidi hladit a rozesmívat je.
Čtete například noviny?
Ne. Stačí mi, když přijdu do práce a válí se tam nějaké noviny nebo když v metru někomu nahlédnu přes rameno, přečtu si jen titulky článků a už je mi na blití.
Vás samotného si často bere do úst bulvární tisk…
Na bulvár se nemohu dívat už vůbec. To jsou neuvěřitelné sprostoty. Lituji, že v našem státě nemáme pořádné zákony, které by lidem umožnily se správně bránit. To, co dělají takzvaní ´novináři´, kteří samozřejmě nemají s novinářskou etikou nic společného, jde někdy až k degradaci člověka. Co se týče mě, tak nedávno například nějaká Dana Čermáková vydala knihu, která se jmenuje Pohádkář Zdeněk Troška a o které já vůbec nic nevím. Tu paní jsem v životě neviděl a ona bez jakéhokoli mého svolení či vědomí posbírala rozhovory z novin, časopisů a internetu a napsala z toho knihu, kterou teď prodává za dvěstěpadesát korun. A jako hyena takhle parazituje například i na Zdeňku Svěrákovi a Libuši Šafránkové.
Filmy točíte velmi osobitě a po svém. Máte však vy sám nějaký filmový vzor?
Já měl to štěstí, že mne na škole učil režisér Bořivoj Zeman, otec české filmové pohádky, který natočil například Pyšnou princeznu nebo pohádku Byl jednou jeden král. Základ jsem dostal od něj a snažím se v něm pokračovat a točit v duchu klasické české pohádky.
Ve svých pohádkách dnes už běžně pracujete s počítačovými efekty a 3D modely, myslíte si, že jsou dnes pro dětské diváky už nezbytné?
Například v mé poslední pohádce Nejkrásnější hádanka nic takového nebylo, ale když potřebujete udělat draka, tak ho dnes prostě musíte udělat na počítači. Poslední drak byl udělaný v roce 1971 v Bajajovi jako loutka a je to poznat. Dnes děti koukají na americké filmy a jsou na triky zvyklé.
Máte nějaký vysněný film, který byste si chtěl natočit?
Těch je samozřejmě spousta. Zbývá ještě mnoho krásných pohádek a mám připravenou například i svoji Čachtickou paní podle románu Joža Nižňánského. Vše je pouze otázkou peněz.
Kromě filmů se rád také věnujete opeře…
Opera je moje veliká vášeň. Já natáčím v létě, protože v zimě jsem si to zkusil a už nikdy nechci, takže se v zimních měsících věnuji opeře. Režíroval jsem už několik oper, například Dona Carlose od Verdiho, Fausta a Markétku či Rusalku. Teď mám řadu nabídek na další opery, například i možnost režírovat Rusalku na Ukrajině, ale časově toho moc nestíhám, mám ještě dost práce na svém posledním filmu Doktor od jezera hrochů, který je podle námětu Miroslava Švandrlíka.
