Jedná se o druhý díl knihy Příběhy vepsané do kamene. O podrobnostech, ale nejen o ní, jsme hovořili s regionálním historikem a nakladatelem. Na otázky Deníku odpovídal Zdeněk Procházka.

Vaše další kniha se opět věnuje kameníkům a kamenným památkám. Můžete ji nějak přiblížit?

Jedná se o druhý díl publikace Příběhy vepsané do kamene, která vyšla koncem roku 2008. Navazuje na první díl, kde jsou zmíněny nejstarší památky jako megality a menhiry, pak jsou tam zmíněny smírčí kříže, záhadné monolity a hraniční kameny, a to jak ty, které vymezovaly hranice států, tak i hranice jednotlivých panství. V prvním díle nechybí kameny, které stávaly u silnic, ani zajímavé lovecké kameny. Například kníže Windischgrätz, když zastřelil nějaký kapitální úlovek či učinil jubilejní odstřel, na místě nechal vybudovat lovecký kámen.

Co najdou čtenáři v díle druhém?

Musím předeslat, že tento díl je obsáhlejší než první. Oba díly popisují celkem 777 kamenných památek, které se nacházejí v okresech Domažlice a Tachov. Druhý díl se týká například barokních plastik. Jsou v něm popsány například všechny sochy, které stojí na klášterní zdi v domažlických Alejích. Nechybí statě zaměřené na ostatní sochy v okolí Domažlic či Horšovského Týna.

Věnoval jste v knize větší prostor nějaké zajímavé osobnosti?

Zaměřil jsem se na kameníka Georga Böhma, který pracoval v první polovině 19. století a díky němuž je možné na Tachovsku najít přes sto plastik a kamenných křížů. V knize jsem zveřejnil i genealogii jeho rodu, kterou zpracoval Antonín Kondrys. Z ní lze vysledovat rysy tehdejší doby, mezi jiným i to, jaká tehdy byla například vysoká úmrtnost dětí.

Věnoval jste se v nějaké pasáži drobným kameníkům?

Ty jsem nemohl opomenout. Čtenář má možnost seznámit se se zajímavými fotografiemi domažlických kameníků. Podařilo se mi sehnat úžasné fotografie od Němců, jejichž předkové žili v Sedmihoří. přímo tam vyráběli kamenné kříže a schody.

Domníváte se, že jsou knihy o kamenících zajímavé i pro lidi, kteří právě neinklinují k řemeslům?

Řekl bych, že ano. Například mohou posloužit pro ty, kteří se věnují turistice. V obou dílech naleznou řadu zajímavých míst, která stojí za to vidět, ať už kvůli sochám, smírčím i jiným křížům či zajímavým kamenům.

V téhle souvislosti mne napadá: co byste doporučil vášnivým milovníkům historie?

Určitě by to byla nedávno vydaná kniha Hroznatovci a páni z Gutštejna. Napsal ji, stejně jako knihu o rodu Švamberků, Jiří Jánský.

Jak je rozsáhlá?

Má přes pět set stran, jak už je dobrým u tohoto spisovatele zvykem, neboť je hodně psavý.

Najde v ní čtenář z Domažlicka něco, co by se vztahovalo k našemu regionu?

Ty, kteří příliš nezkoumají historii, bych chtěl upozornit na to, že právě Gutštejnové vlastnili v určité době na Kdyňsku hrad Rýzmberk. Samozřejmě, že jejich rod spíše žil na Tachovsku, kde je jejich rodový hrad Gutštejn, vlastnili i Tachov. Myslím si, že v životě pánů z Gutštejna je hodně zajímavého, stejně tak i Hroznatovců.

Můžete zmínit nějakou další zajímavou knihu zabývající se historií, která nedávno vyšla a má vztah k našemu regionu?

Podařilo se mi vydat knihu Sklářství v Českém lese. Pod stejným názvem sice vyšla už v minulosti, ale nové vydání je v daleko větším formátu, navíc doplněné barevnou přílohou, a mapuje historii sklářství v Českém lese od Všerub až k Dyleni na Chebsku.

Najde v knize o sklářství čtenář něco, co ještě nebylo publikováno?

Podařilo se mi najít fotografie šlejfů v Lískové, a to z doby, kdy se bouraly, což je velké plus. Zajímavá je i fotografie proventálu, kterou pravděpodobně fotil Jindřich Šimon Baar v době, když byl na Přimdě. Tu jsem nalezl při bádání v Baarově muzeu v Klenčí.

Čtenář se dozví a najde hodně materiálů o Bystřici z přelomu 19. a 20. století, mezi jinými zajímavými místy je tam popsaná i holýšovská fabrika. Je tam hodně nových věcí, knížka je o polovinu obsáhlejší než první vydání.

Kde mohou čtenáři uvedené knihy koupit?

Měly by být k dostání v domažlických knihkupectvích a věřím, že se je podaří rozšířit ještě dál, tím myslím ke knihkupcům do regionů, o kterých pojednávají.

Stačíte se při svém bádání a shánění historických dat a fotografií věnovat také něčemu jinému?

Řekl bych, že je to hektické, ale podařilo se mi připravit pro Plzeňský kraj publikaci Pět plzeňských řek. Pak jsem ještě dal dohromady knížku Světci v proměnách staletí, monografii ve formátu A4. Kromě toho vyšlo ještě několik malých knížeček. Tradičně jako nakladatel pokračuji ve vydávání knih dalších autorů. Proto vloni vyšla například kniha Bezdružice v dokumentech, kterou napsala doktorka Markéta Novotná.

Co hodláte vydat letos?

Město Domažlice mne v minulosti oslovilo a projevilo zájem o knihu, která by pojednávala o mlýnech na Domažlicku. Myslím si, že by mohla vyjít v prvním pololetí. Kromě toho počítám, že by letos vyšla publikace o židovských památkách a přiblížila čtenáři židovské památky, které v regionu máme, například v Poběžovicích či kdyňskou synagogu. Je už to víceméně zpracovávané, dělají na tom kolegové Chvátal a Fiedler, kteří se v minulosti věnovali židovským památkám Tachovska, Plánska a Stříbrska. Myslím si, že se letos mají čtenáři, které zajímají památky a historické skutečnosti, na co těšit, že se nás snad nějaká krize nedotkne.