Milavče – Nejen Velikonoce samotné, ale i doba předvelikonoční je spjata se zvyky a tradicemi, z nichž mnohé upadly v zapomnění.
Období půstu trvající od Popeleční středy a končící právě Velikonocemi čítá 40 dní (kromě nedělí). Každá z postních nedělí měla i na Chodsku své jméno (Černá, Družebná, Květná apod.) a byla zvláštní dodržovaným zvykem, pověrami či tradičním jídlem.

Páté postní neděli, která tento rok připadla na 25. března, se říkalo Smrtná. V tento den mladá děvčata vynášela ze vsí „zimu“, symbolicky ztvárněnou jako slovanskou bohyni smrti Moranu. Jednalo se o slámou vycpanou a bíle oděnou postavu, se kterou děvčata za zpěvu prošla vesnicí a v potoce ji utopila.


Ačkoli kořeny tohoto zvyku sahají až do pohanských dob, náboženské poměry a tok času upravily text popěvku na Chodsku do podoby, kterou ve svých dílech zaznamenali J. Š. Baar a J. Jindřich.


Do dnešních dnů se tato forma loučení se zimou udržela hlavně na Moravě a ojediněle v Čechách. V některých vesnicích (i v Čechách) v poslední době dochází k umělému obnovování této tradice, často organizovaného školou. Ve velkých městech, jako například v Trutnově, je vynášení zimy spojeno s několikahodinovým kulturním programem.


Není bez zajímavosti, že na konzervativním Chodsku se tento zvyk do dnešních dnů nedochoval. I z tohoto důvodu se Dětský chodský kroužek Vojtěškáček z Milaveč rozhodl Moranu vyrobit a na Smrtnou neděli ji v Zubřině sprovodit (aspoň pro letošní rok) ze světa.


Děti si na zkouškách vyrobily dřevěnou konstrukci, sešily Moraně „oblek“, vycpaly ho slámou, dostrojily postavu fěrtuchem, šátkem a pantlemi a v konečné fázi jí namalovaly obličej. Svou písní pak po vsi oznamovaly, že paní Zima konečně odchází, a že nastává období plodnosti plné slunce a zářivých barev.


„Zimu nesem ze vsi, nový líto do vsi! Smrt plave po vodě, nový líto k nám jere, s červenýma vejci, žlutýma mazanci. Svatyj Jiří stává, zem nám vodmykává, svatyj Jiří jere k nám, po věnečku veze nám, milaveckým pannám.“


Průvod s Moranou končil, stejně jako ten masopustový, na milavečském mostě přes Zubřinu. Za pokřiku „Plav zimo, plav a víc se nezastav!“ děvčata shodila Moranu do vody a pro jistotu ji ještě z břehu ubila klacky, které na ni házela. Poté nastal čas přinesení symbolického léta do vsi. Po opentlení „kočiček“ se průvod opět s písničkou vydal ke včelaři.


„Zimu sme vám vynesli, nový líto přinesli, vítej líto líbezný, vobilíčko zelený! Ha ty svatá Markýto, dyj nám pozor na žíto. i na šecko vobilí, co nám Pámbů nadělí!
Svatyj Petr voře na zelený hoře, slepička mu pohání, šecky mraky rozhání. Svatyj Petr římá, dá nám flašku vína, haž to víno vypíjem, tak tu flašku rozbíjem, po vajíčku dyjte nám, poděkujem teky vám.“


Zde se slova ujala Helenka Weberová, která včelaři kočičky předala s přáním, aby mu včelky dávaly hodně medu. Jako výraz poděkování děvčata na oplátku dostala čokoládová vajíčka.
Vynášení zimy je po koledě s fanfrnochem na Nový rok již druhý zvyk, který se Vojtěškáčku podařilo za krátkou dobu jeho činnosti předvést.


Až následující léta ukážou, zda šlo pouze o jednorázové akce, či zda byl v letošním roce položen základní kámen k obnovení těchto tradičních lidových zvyků v Milavčích.

Symbolického rozloučení se zimou a přinesení „novýho líta do vsi“ se můžete zúčastnit i vy na 5. dětském chodském bále, který se v Milavčích koná v neděli 1. dubna od 14 hodin.

Josef Johánek