Václava Jandečková se do povědomí čtenářů zapsala vloni svou veleúspěšnou knihou Kámen, v níž popisuje jeden z nejzákeřnějších tahů státní bezpečnosti v roce 1948, jímž bylo falešné stanoviště americké armády, stojící u Všerub, pár metrů od opravdové hranice.
Její druhé dílo Tři muži proti totalitě, v níž se proplétají osudy lidí, kteří po únoru 1948 s nasazením života vzdorovali komunistické diktatuře, převáděli ohrožené lidi přes hranice a připravovali ozbrojený převrat, bylo v pondělí slavnostně pokřtěno v kdyňském Kulturním a vzdělávacím centru.
„Kniha vychází 101 let od narození mého dědečka Oty Tulačky, jeho nejbližšího spolupracovníka ve třetím odboji, bývalého pilota RAF Josefa Hýblera a jejich společného ´známého´, amerického diplomata Waltera Birge. Kniha byla sepsána proto, aby tito a další neznámí hrdinové neupadli v zapomnění," řekla Jandečková s tím, že knihu vůbec nebylo lehké sepsat, protože se zabývá velice komplikovanými tématy.
„Dlouho jsem přemýšlela i nad jejím titulem, který by nejlépe odpovídal obsahu knihy. Nakonec ho vymyslel profesor Igor Lukeš. Uznávám, že Tři muži proti totalitě je název, který se bude líbit a potáhne, ale já se s ním nemohla dlouho smířit. Kniha totiž ani zdaleka není jen o těchto třech postavách, ale popisuje hrdinství mnoha dalších lidí."
Knihu věnovala spisovatelka své tetě Anně Váchalové z Prapořišť jíž ji při křtu osobně předala.
„Této ženě patří moje veliká úcta a poděkování, neboť bez její pomoci by naše rodina nepřežila," prozradila Jandečková.
Podle vyprávění jejího otce, tety a babičky jim právě Anna Váchalová nabídla střechu nad hlavou, když byla rodina zcela bez prostředků a také bez domova.
„Děda byl zavřený a babička i s dětmi byla vyhnána z domova. Nedostávali ani potravinové lístky. Teta Anča je vzala k sobě a své rodině. Pomáhala babičce se vším, včetně výchovy dětí, jimž se stala druhou matkou," dodala Jandečková.
„Byla to zlá doba. I když jsme měli všichni velkou bídu, my měli střechu nad hlavou. To, že člověk nabídne pomoc v nouzi, není žádné hrdinství. Přece jsem nemohla dopustit, aby děti hladověly nebo aby skončily v sirotčinci. Dodnes jsou ke mně všichni moc hodní a já mohu umřít s čistým svědomím," zavzpomínala se slzami v očích dnes již pětaosmdesátiletá Anna Váchalová.