Vyšel tradičně od tělocvičny TJ Sokol Postřekov a vinul se postřekovskými uličkami jako had za doprovodu dechové hudby Hájenka.
Už od tělocvičny lemovaly postřekovské silnice zástupy diváků, někteří si na maškary počkali u hospůdky U Hadamů a z tamní terásky měli masopustní dění jako na dlani.Jiní zase volili výhled od kaple sv. Jakuba.
V průvodu nechyběl hned za děvčaty s housličkami masopustní řečník Vladimír Foist, který již po dvanácté vynesl coby soudce na fotbalovém hřišti ortel nad Masopustem. Foista následovala děvčata a mládenci s nosítky s Masopustem, nechyběl tradiční povoz se smrťákem, jehož kosa se nedala přehlédnout, stejně tak vojáci s dělem, které dokonce střílelo.
Rozdováděné maškary opět projevovaly svoji přízeň divákům malováním srdíček na jejich tváře. Po svém toto ´zdobení´ lidí přihlížejících masopustnímu průvodu vzala skupinka mnichů, kteří zase malovali bílý kříž.
Na šibenici skončil ještě před Masopustem starý rezavý bicykl. Postřekovský občan Masopust navzdory tomu opět za zpěvu Postřekovských, kteří svým hlasivkám dávali hodinu a tři čtvrtě pořádně zabrat, skončil za přibývajícího šera nakonec v oprátce.
