Být knihovnicí, jak sama říká, není  pro ni práce, ale potěšení. Nezapře své původní povolání mzdové účetní a o chodu knihovny má dokonalý přehled.

„Máme tady  1 442 knih, z toho 437 patří k naučné literatuře a 985 knih ke krásné literatuře. Registrovaných čtenářů, kteří do knihovny pravidelně chodí, je letos patnáct, což je o šest více než vloni. Za loňský rok se vypůjčilo 330 knih, to je o 43 více než v roce předchozím. Z domažlické knihovny k nám jezdí dvakrát do roka a půjčí nám celkem osmdesát knih,“ ví přesně Bulířová a dodává, že knihy si chodí půjčovat zejména starší lidé, pro které jsou stále největším zdrojem informací a zábavy.

„Já osobně si neumím představit svůj život bez hezké knížky. Milovala jsem je už jako malá holka. Ráda jsem četla pohádku Kašpárek jde do světa a Babičku, kterou miluji dodnes. Nyní čtu nejraději milostné románky,“ prozradila Bulířová. Velmi žádanou literaturou v chodskolhotské knihovně jsou knihy Vlasty Javořické.

„Kdyby jich bylo nevím kolik, tak jsou okamžitě rozpůjčované,“ říká Bulířová.

Její slova potvrdila pravidelná návštěvnice knihovny třiaosmdesátiletá Marie Jílková.
„Ráda čtu příběhy od Danielly Steel, ale úplně nejraději mám knihy Vlasty Javořické. Její romány a povídky z českého venkova jsou mi blízké,“ říká Jílková.

Dalšími pravidelnými  návštěvnicemi jsou i Marie Šuldová, Marie Šleisová, a Marie Peslová. I ony mají nejraději Vlastu Javořickou.

„Vždy si knihu přečteme a  pak jí doporučíme druhým,“ říkají s úsměvem ženy. 
Krom hodnocení knih slouží knihovna i k rozboru událostí v obci.

Spoluautor: Milan Zajíc

„Podiskutujeme o tom, co se událo v našem okolí, ale vždycky se vrátíme opět ke knížkám,“ dodává Bulířová.