Už tři týdny má domažlická hospoda Kovárna nového pravidelného návštěvníka. Je jím švýcarská malířka Doris Windlin, která žije v obci Poděvousy u Staňkova. Každý den se v lokále snaží se štětcem v ruce zachytit scény z hospodského života domažlických štamgastů.

„Hledala jsem něco hodně bezprostředního. Místo, které není umělé nebo upjaté a lidé se v něm chovají hodně uvolněně," říká malířka.

Dříve malovala například v poděvouském lokálu, později jí známý doporučil návštěvu nenápadné knajpy v domažlické Komenského ulici.

Útulné kouzlo svérázné putyky a tamních štamgastů na malířku zapůsobilo ihned. Domažlickou kovárnu začala zvěčňovat již před pár lety. Tehdy dělala pouze kresby, podle kterých pak doma malovala barvami. Letos se poprvé odhodlala zabrat si kus hospody pro sebe a svůj malířský stojan.

Nyní osazenstvo hospody malířku již vysloveně očekává. Štamgasti ji popichují, ať už se dá konečně do práce, a starají se, aby na ně měla dobrý výhled.

„Návštěva Doris je vždycky příjemným zpestřením," říká Petr Stupnický zvaný Kubrt, který v Kovárně čepuje pivo. „Je sympatická, každý ji tady má rád a chlapi se vždycky předhánějí v tom, kdo ji na něco pozve. Co sem chodí, tak se nám zvýšila návštěvnost," dodává s úsměvem.

V Kovárně nyní během tří týdnů vytvořila již patnáct obrazů. Jedno dílo jí přitom zabere kolem tří hodin.
Windlin ráda maluje především krajinu a města, pro hospodské motivy má však zvláštní slabost.

„Když jsem v roce 1994 přijela do Čech studovat malbu, neuměla jsem vůbec česky. V hospodách jsem vůbec nerozuměla tomu, co lidé povídají, a tak jsem prostě jen seděla a hodně je pozorovala," vysvětluje.
Malířka obrazy z domažlické hospody vystavovala na podzim i v muzeu v Uherském Brodě.

„Lidé, kteří je viděli, pak dokonce mluvili o tom, že by chtěli do Kovárny vypravit autobus. To by chlapi v hospodě tedy koukali," směje se malířka.